Aelynn | [Original song] Za sklem (Aelynn) @Aelynn | Uploaded October 2018 | Updated October 2024, 1 hour ago.
↓Rozbalit, prosím!↓


***********************************************

Písnička o autismu a o tom, jaké je to žít s Aspergerem.
(Ne s tím pánem, toho jsem osobně neznala. Se syndromem.)

♫ Mp3: mediafire.com/file/v31igbg9fccq46v
♫ Mp3 (nový a lepší mix): mediafire.com/file/8775myz73qmwdal

♫ Obrázek: pixiv.net/member_illust.php?mode=medium&illust_id=50140585
♫ Hudba, text, klavír, zpěv, všechno ostatní: moje maličkost

***********************************************

Napsala jsem novou písničku! *vložte nadšení*

Takže trocha vysvětlení, pokud se nechcete spokojit s vlastní interpretací.

Je o dívce, která celý život sama žije ve skleněné krychli. Pozoruje okolní svět, kde se za stěnou z tlustého skla prochází lidé, kteří její přítomnost ani nevnímají. Sleduje déšť a barvy a snaží se do venkovního světa proniknout, ale ví, že přes všechny snahy je jen pozorovatel a nikdy na něj nebude moct dosáhnout.

Písnička je inspirovaná knihou „Život za sklem“ od Wendy Lawson a hlavním tématem je tedy Aspergerův syndrom, nebo celkově autismus. Kolem poruch autistického spektra pořád panuje spousta předsudků a nepochopení, takže bych touto cestou chtěla pomoct vrhnout trošku světla na možné vnímání a prožívání autistického člověka.

***********************************************

Text:
Za pevným chladným sklem
Neprolomnou stěnou
Skrývá se jiný svět
Hlas vrací se ozvěnou

Za pevným chladným sklem
Které neprolomím
Je svět tak vzdálený
Že mě ochromí


Jsem vězněm čtyř holých hradeb a stěn
Vězněm mysli, nepustí mě ven
Obavy a strach do mé kůže koušou
Ostrými zuby, neochvějnou hloubkou

V davech tisíců tváří z ledu se nemihne
Žádná mně podobná, pocit souznění mě nezastihne
Skelný zástup stejných postav mi zas neskýtá
Šanci zahojit se, smazat rozdílnost, je do duše vrytá


Za pevným chladným sklem
Je svět plný světel
Krutě mě oslepí
Do mozku prach vmete

Z hluku a šumu měst
Praskají mé uši
Pohled očí pálí
Skryji svou duši


Má plná mysl dost slov nemá
Vlastním tělem, hlasem zrazená
Trny bodají, bolest projde plícemi
Je kotvou, zatíží chodidla zpět k zemi

Když k davu mlčky natáhnu svou slabou ruku
Dělí nás od sebe milióny světelných roků
Přes její šíři a přes sytou modř, má planeta
Není mým domovem, nikam nepatří má duše prokletá



Chci usnout a poprvé snad snadno spát
Až vstanu, mohlo by se stát
Že vzbudím se na druhé straně, že vše bylo jen
V mé hlavě, byl to zlý sen
Když slunce roztrhne noc krvavými paprsky
Vím, ani dnes zázrak nekrášlí rozbřesky


V davech tisíců tváří z ledu se nemihne
Žádná mně podobná, pocit souznění mě nezastihne
Skelný zástup stejných postav mi zas neskýtá
Šanci zahojit se, smazat rozdílnost, je do duše vrytá


Za pevným chladným sklem
Průsvitný déšť stéká
Konečky prstů hladí
Slitých barev řeka

Za pevným chladným sklem
Zatnu svoje srdce
Skrývám ho v klubíčku
Dokud nezamrzne

***********************************************