Uploaded February 2026 | Updated September 2026, 5 hours ago
Víte, co mají společného Nová Ves, Vepřek, Miřejovice a oboje Ouholice? Je to pět kamínků na vltavském náhrdelníku. Moje milované místo, takže jsem vzal do ruky tužku a napsal o nich text. Výsledek? Písnička o našem kraji pod Řípem. O pěti sestrách, co spolu jdou podél řeky… Nová Ves: Srdce v poli, kde se klasy sklání k zemi a každý dům má svůj příběh. Vepřek: Ten dávný kámen s milovaným kostelíkem na kopci. Miřejovice: Místo, kde řeka u zdymadla sbírá sílu a most zpívá svou píseň. Staré a Nové Ouholice: Nerozlučná dvojčata zrozená z vody a slz. Pamatují dny, kdy se Vltava zlobila jako běs , i to, jak se znovu vstávalo z vody výš. Jsou to prostě dílky skládanky, „pět prstů jedné vřelé dlaně, co tady v dobrém i zlém zůstává“. Takže si zkusme na chvíli sednout a poslechnout si, jak o nich já a Vltava vyprávíme.
Tuto a další skladby najdete na:
open.spotify.com/artist/6tpLCWF2SQgbGNzCiOxnv4?si=3-b4iA7CQj-GKEruoE3o0Q
Pět kamínků vltavských mám na dlani,
pod hvězdami třpytí se, jako svítání.
Pod Řípem, kde země voní,
kde Vltava se vine tmou,
pět kamínků rozsypaných,
pět sester, co spolu jdou…
Na vltavský náhrdelník,
kdo je navlékal?
Každému dal jiné jméno,
do polí pak o nich psal.
Rf.:
Zastav se poutníku, jen postůj chvíli,
poslouchej řeku, jak o nich vypráví,
o kraji milém, o vltavské písni.
O Nové Vsi, co stoupá do strání.
1:
První kámen, srdce v poli,
je Nová Ves podél cest.
Kde se i dnes klasy sklání k zemi,
každý dům směl příběh nést…
O síle rodů, co přišly z dáli,
domovy našly u řeky.
Do kronik možná se nezapsaly,
do srdcí ale navěky.
2:
Druhý je Vepřek, kámen dávný,
modlitba zapsaná v pískovci.
Malý a skromný, milovaný,
vyzvedá kostelík na kopci.
A dole mlýn, co z popela vstává,
jak dobří lidé dech mu vrací.
Dnes vzpomínky pro ně uchovává,
o lidech, životě, tam pod zvonicí.
Rf.:
Zastav se poutníku, jen postůj chvíli,
poslouchej řeku, jak o nich vypráví,
o kraji milém, o vltavské písni.
O Nové Vsi, co stoupá do strání.
3:
Třetím je krystal, jenž světlo láme,
Miřejovice, kde řeka sílu sbírá.
Most jako paže, jíž si podáváme,
nad zdymadlem svou píseň zpívá.
A tiše přede modrou nit,
zatímco po březích jí kráčíme.
Když učíme se s ní s úctou žít.
A ona šeptá i zuří, jak stáčí se.
4:
Čtvrtý a pátý, sestry jsou nerozlučné,
dvojčata zrozená z vody a slz.
Ty Staré Ouholice, tiché i zvučné,
jak kořeny v hloubce, kde nevidíš skrz.
Zůstaly u vody, věrné a stálé,
i když živel se hněval, bouřil jak běs,
v korunách stromů vypráví dále,
o odvaze, co ani proud jim neodnes.
A Nové Ouholice, fénix na stráni,
co z velké vody kdys povstal výš,
odtud je večer i za svítání
cestička k Řípu o kus blíž.
To je ten náhrdelník na niti stříbrné,
co Vltava si na hruď připíná.
Pět kamínků, co v slunci svítí,
v pěti náručích tě objímá.
Rf.:
Zastav se poutníku, jen postůj chvíli,
poslouchej řeku, jak o nich vypráví,
o kraji milém, o vltavské písni.
O Nové Vsi, co stoupá do strání.
Pět dílků skládanky, pět tónů v písni,
co Polabím se nese dál.
Pět prstů jedné vřelé dlaně,
co v dobrém i zlém tu zůstává.
Pět kořenů, pět diadémů,
pět šťastných slz vltavských,
co vždy tě vedou zpátky domů
a tváři tvojí vrátí smích.
#NováVesUMělníka #Psaní #WritingIsART #WritingIsFun #Lyrics #Texty
Víte, co mají společného Nová Ves, Vepřek, Miřejovice a oboje Ouholice? Je to pět kamínků na vltavském náhrdelníku. Moje milované místo, takže jsem vzal do ruky tužku a napsal o nich text. Výsledek? Písnička o našem kraji pod Řípem. O pěti sestrách, co spolu jdou podél řeky… Nová Ves: Srdce v poli, kde se klasy sklání k zemi a každý dům má svůj příběh. Vepřek: Ten dávný kámen s milovaným kostelíkem na kopci. Miřejovice: Místo, kde řeka u zdymadla sbírá sílu a most zpívá svou píseň. Staré a Nové Ouholice: Nerozlučná dvojčata zrozená z vody a slz. Pamatují dny, kdy se Vltava zlobila jako běs , i to, jak se znovu vstávalo z vody výš. Jsou to prostě dílky skládanky, „pět prstů jedné vřelé dlaně, co tady v dobrém i zlém zůstává“. Takže si zkusme na chvíli sednout a poslechnout si, jak o nich já a Vltava vyprávíme.
Tuto a další skladby najdete na:
open.spotify.com/artist/6tpLCWF2SQgbGNzCiOxnv4?si=3-b4iA7CQj-GKEruoE3o0Q
Pět kamínků vltavských mám na dlani,
pod hvězdami třpytí se, jako svítání.
Pod Řípem, kde země voní,
kde Vltava se vine tmou,
pět kamínků rozsypaných,
pět sester, co spolu jdou…
Na vltavský náhrdelník,
kdo je navlékal?
Každému dal jiné jméno,
do polí pak o nich psal.
Rf.:
Zastav se poutníku, jen postůj chvíli,
poslouchej řeku, jak o nich vypráví,
o kraji milém, o vltavské písni.
O Nové Vsi, co stoupá do strání.
1:
První kámen, srdce v poli,
je Nová Ves podél cest.
Kde se i dnes klasy sklání k zemi,
každý dům směl příběh nést…
O síle rodů, co přišly z dáli,
domovy našly u řeky.
Do kronik možná se nezapsaly,
do srdcí ale navěky.
2:
Druhý je Vepřek, kámen dávný,
modlitba zapsaná v pískovci.
Malý a skromný, milovaný,
vyzvedá kostelík na kopci.
A dole mlýn, co z popela vstává,
jak dobří lidé dech mu vrací.
Dnes vzpomínky pro ně uchovává,
o lidech, životě, tam pod zvonicí.
Rf.:
Zastav se poutníku, jen postůj chvíli,
poslouchej řeku, jak o nich vypráví,
o kraji milém, o vltavské písni.
O Nové Vsi, co stoupá do strání.
3:
Třetím je krystal, jenž světlo láme,
Miřejovice, kde řeka sílu sbírá.
Most jako paže, jíž si podáváme,
nad zdymadlem svou píseň zpívá.
A tiše přede modrou nit,
zatímco po březích jí kráčíme.
Když učíme se s ní s úctou žít.
A ona šeptá i zuří, jak stáčí se.
4:
Čtvrtý a pátý, sestry jsou nerozlučné,
dvojčata zrozená z vody a slz.
Ty Staré Ouholice, tiché i zvučné,
jak kořeny v hloubce, kde nevidíš skrz.
Zůstaly u vody, věrné a stálé,
i když živel se hněval, bouřil jak běs,
v korunách stromů vypráví dále,
o odvaze, co ani proud jim neodnes.
A Nové Ouholice, fénix na stráni,
co z velké vody kdys povstal výš,
odtud je večer i za svítání
cestička k Řípu o kus blíž.
To je ten náhrdelník na niti stříbrné,
co Vltava si na hruď připíná.
Pět kamínků, co v slunci svítí,
v pěti náručích tě objímá.
Rf.:
Zastav se poutníku, jen postůj chvíli,
poslouchej řeku, jak o nich vypráví,
o kraji milém, o vltavské písni.
O Nové Vsi, co stoupá do strání.
Pět dílků skládanky, pět tónů v písni,
co Polabím se nese dál.
Pět prstů jedné vřelé dlaně,
co v dobrém i zlém tu zůstává.
Pět kořenů, pět diadémů,
pět šťastných slz vltavských,
co vždy tě vedou zpátky domů
a tváři tvojí vrátí smích.
#NováVesUMělníka #Psaní #WritingIsART #WritingIsFun #Lyrics #Texty
