Jiří Slabihoudek
Pavel Haas - Suite for piano, op. 13
updated
Concerto for cello and orchestra
* Life recording / živá nahrávka
Kateřina Blahová (cello), The Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice, cond. Jan Bubák
CZ
Petrichor je neologismus z šedesátých let minulého století. Je to slovo, které popisuje specifickou, zemitou vůni, která se vytváří v následku dopadu silného deště na suchou zem.
Okolnostmi, které k petrichoru vede jsem se nechal inspirovat ve svém koncertu pro violoncello. Suchá, nepříznivá půda, která touží po dešti - to je statická hudba plná drsných zvuků dechů a perkusí. Přichází déšť se svými mihotajícími kapkami a nese s sebou dlouho očekávanou spásu. Petrichor, ona vůně samotná, je vlastně katarzí působení těchto dvou elementů, jež se v tu chvíli navzájem vyváží.
EN
Petrichor is a neologism from 60s and it is a word for specific earthy smell, which occurs after a heavy rain falls on dry soil.
The situation which leads to petrichor inspired me for a Cello Concerto. You have the dry, unfriendly soil yearning for to be rained upon. Its static music full of harsch sounds of winds and percussion. And then the rain comes with its flickering drops; it brings the long awaited salvation. Petrichor itself, the specific smell, is actually a catarsis of those two elements counterweighting each other.
Foto / Cover: Eliška Fenclová
* Life recording / živá nahrávka
Pnutí pro hoboj, violu a klavír
Bára Trnčíková (hoboj), Adam Pechočiak (viola), Kateřina Donovalová (piano)
CZ
Spustí to banální puls ve viole. Ale ten vyprovokuje další nástroje. Náhle vznikají pnutí a není jednoduché najít balanc. Zvlášť když hoboj má ve svém arzenálu nebezpečná multifonika, viola své nebezpečné přirozené flažolety a klavír nepřeberné množství kláves, kterých lze stisknout i víc než deset najednou!
EN
It starts with very basic pulse in viola. But this provokes the other instruments. Suddenly, tensions arise between them and it is not easy to find a balance. Especially when oboe has its dangerous multiphonics, viola its dangerous natural harmonics and harmonies and piano so many keys that can be played simultanously!
Foto / Cover: Eliška Fenclová
Ensemble Resonanz
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad than home, especially in Germany (Jiří Slabihoudek).
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu (Jiří Slabihoudek).
Skladba je nahrána s laskavým svolením autora / composition is uploaded with the kind permission of the author
Houby a nebe
Helena Vedralová (voice), Silesian Quartet,
Quartet Dafo
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad than home, especially in Germany (Jiří Slabihoudek).
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu (Jiří Slabihoudek).
Skladba je nahrána s laskavým svolením autora / composition is uploaded with the kind permission of the author
State Brno Philharmony, conductor Petr Vronský
EN
Miloslav Ištvan (1928-1990) concluded his years of seeking with a symphonic fresco entitled Ballad on the South, which, in spite of the after-effects of Bartok and Shostakovich, bears individual features of his own: robust dramatic expression and non-sentimental, socially committed feeling. His creation, however, was later overwhelmed by modal series connected with the typical intervals characteristic of the Moravian folk song and collage like mixing of ideas. This led to a specific, unique modus operandi for composing, which was coined by the composer himself as Montage of Isolated Elements in Music.
Tempus irae for orchestra was composed during 1980-1983. Ištvan was inspired by The Grapes of Wrath by John Steinbeck. In the piece, much as in the piece called Zetemněná krajina (Darkened landscape) for string quartet, Ištvan is dealing with feeling of fear, darkness, cenzorship and general greyness in which the composer lived throughout his career (from 1948 to 1989, Czech Republic was under direct influence of Sovier Union). The piece is not following the story of Steinbeck's novel, but it is trying to capture the feelings in it. The piece is divided into four sections, easily recognizable by distinguished parts played by oboes, respectively, sordino brass instruments and percussion. The scoring is not very typical. Some usual instruments are missing (flutes, bassoons, french horns, tuba, harp), others are added (two saxophones, cimbalom, set of melodic gongs).
CZ
Kompoziční začátky Miloslava Ištvana (1928-1990) byly ovlivěny moravskou lidovou písní, tvorbou Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Sergeje Prokofjeva. V 60. letech skladatel začleňuje do svého technického vybavení metodu skladby s dvanáctitónovou řadou. V jeho tvorbě ale postupně převládly modální série související s typickými intervalovými charakteristikami moravské písně. To vede až k „montáži izolovaných prvků v hudbě", tedy k osobitému hudebnímu jazyku Miloslava Ištavana.
Skladba Tempus Irae vznikala začátkem 80. let. Autor se inspiroval románem Hrozny Hněvu od Johna Steinbecka. Podobně jako v kompozici Zatemněná krajina pro smyčcové kvarteto se v ní autor hudebně vypořádáva s temnotou, cenzurou a šedí, která panovala po většinu jeho profesního života. Sám autor o skladbě píše: "V této kompozici nejde ani o dějový průřez románem. ani o hudební popis význačných dějových momentů. Je to jen a jen povšechná atmosféra, náladová kresba a celkové poslání Steinbeckovy knihy, jíž se skladatel nechal volně inspirovat a na niž reagoval po svém, v intencích autonomního hudebního vyjadřování. Skladba probíhá v jednom proudu, je však rozčleněna do čtyř hlavních oddílů. Rozdělení je lehce poznatelné podle krátké 'interpunkční' plochy na konci každého oddílu (hoboje, sordinované žestě a šustivé bicí nástroje) (...) Výběr tematických prvků a také instrumentace vyplynuly z námětu, z jeho atmosféry. Orchestrální sestava je značně pozměněna: řada nástrohjů chybí (flétny, fagoty, lesní rohy, tuba, harfa), jiné jsou naopak navíc (dva saxofony, cimbál, sada melodických gongů). Skladba byla dokončena na jaře 1983."
Skladba je nahrána s laskavým svolením autorova syna, skladatele Radomíra Ištvana / composition is uploaded with the kind permission of the author's son, Radomír Ištvan
00:00 I
10:00 II
17:07 III
25:26 IV
31:30 V
41:10 VI
Ensemble Recherche, Freiburger Barockorchester, cond. Lucas Vis
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad than home, especially in Germany (Jiří Slabihoudek).
Semplice: Few musical tools should excite few simple emotions to remind one simple truth.
The tools are hoquet, C major chord, microtone deviation as well as repetition and reappearance. Also open strings, natural harmonics and nontempered tones of natural horns. And sounds of metal percussion rid of its metal character with water and melodies rid of its cantability by microtones, hoqueting and … silences.
The six movements last together 45 minutes, the three last ones may be played attacca. Patience and comfortable seat are necessary (Martin Smolka).
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu (Jiří Slabihoudek).
Skladba je nahrána s laskavým svolením autora / composition is uploaded with the kind permission of the author
Koncert pro violu a malý orchestr
00:00 I
06:18 II
Lubomír Malý (viola), Moravská filharmonie Olomouc, cond. Miloš Konvalinka
CZ
Jaromír Dadák se narodil 30. května 1930 ve Znojmě. V polovině 50. let se ještě za studií stal šéfem Armándího uměleckého souboru Praha. O rok později byl a z politických důvodů z funkce seazen a zhruba dva roky zastával místo horníka v Západočeském rudném průzkumu Praha Milín. Působil jako rozhladový pracovník v Ostravě, kde založil tamní rozhlasový orchestr. Později pracoval v Brněnském rozhlase. Krom komponování se věnoval sbírání, studování a upravování moravského, slezského a slovenského hudebního folkloru.
Koncert pro violu a malý orchestr složil Dadák pro prof. Antonína Hyksu, který byl iniciátorem díla a jeho prvním interpretem. V roce 1985 autor koncert zrevidoval a z části přepracoval. V této podobě ji v Olomouci nahrál Lubomír Malý. Dílo je stylizováno v uvolněné dodekafonii tak, že jeho dvě části hrané v celku vyvolávají dojem rondové hudební formy ABACA (Karel Mlejnek).
EN
Jaromír Dadák was born on 30th of May, 1930 in Znojmo. He worked in the Czechoslovakian Radio, first in Ostrava, where he established the radio orchestra, and then in Brno. Apart from composing, he was also collecting, studying and transcribing moravian, silesian and slovenian musical folklore.
The Concerto for viola and chamber orchestra is styled in loose dodecaphony so that its two parts playes as one whole give the impression of the rondo form a-b-a-c-a (Karel Mlejnek).
Sonáta pro violoncello a klavír
00:00 Introduzione
03:57 Canto
07:47 Recapitulazione
Štěpán Filípek (cello), Katelyn Bouska (piano)
You can find this sonata among other works for cello and piano on a CD by Filípek and Bouska. Buy it here - https://www.radioteka.cz/detail/CRo_xml_14313337/Barber,-Janacek,-Gill,-Istvan-Skladby-pro-violoncello-a-klavir
EN
Miloslav Ištvan (1928-1990) concluded his years of seeking with a symphonic fresco entitled Ballad on the South, which, in spite of the after-effects of Bartok and Shostakovich, bears individual features of his own: robust dramatic expression and non-sentimental, socially committed feeling. His creation, however, was later overwhelmed by modal series connected with the typical intervals characteristic of the Moravian folk song and collage like mixing of ideas. This led to a specific, unique modus operandi for composing, which was coined by the composer himself as Montage of Isolated Elements in Music.
"If is the technical society of the present day leading towards endless repeating of the same ideas and processes, art should react to that by new ideas, new situations and new solutions. If is the technical civilization losing touch with emotionality, art should develop it and enrich it. If is the life in our century tiresome due to its complexity, art should focus on simplicity. Simplicity is an intriguing concept though. For me simplicity can be manifested through musical figures made out of uncomplicated tone structures, which are at the same time very rich in rhythm and timbre and as far from usual formal solution as possible. As in Non European music. For European, who is used to see musical development only in the field of tones and harmony, new world of relations and dependancies is opening here. In my opinion, there is an option for a synthesis of this new perspective with what is deeply rooted in development of European music. My Cello sonata from 1970 is aiming for such synthesis."
Miloslav Ištvan, 1974
CZ
Kompoziční začátky Miloslava Ištvana (1928-1990) byly ovlivěny moravskou lidovou písní, tvorbou Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Sergeje Prokofjeva. V 60. letech skladatel začleňuje do svého technického vybavení metodu skladby s dvanáctitónovou řadou. V jeho tvorbě ale postupně převládly modální série související s typickými intervalovými charakteristikami moravské písně. To vede až k „montáži izolovaných prvků v hudbě", tedy k osobitému hudebnímu jazyku Miloslava Ištavana.
"Jestliže dnešní technická civilizace směřuje k neustálému opakování stejných myšlenkových a dějových stereotypů, mělo by umění reagovat novými myšlenkami, novými situacemi a jejich novým rozuzlením. Jestliže technická civilizace citově ochuzuje, mělo by umění citovou stránku rozvíjet a obohacovat. Jestliže je život našeho století až k únavě složitý, mělo by se umění zaměři k jednoduchosti. Jednoduchost je ovšem pojem mnohovýznamný. Pro mne to jsou třeba hudební útvary s jednoduchým tónovým obsahem, zato však rytmicky a barevně bohaté a ve formálním členění co nejvzdálenější obvyklému řešení. Něco podobného najdeme i v mimoevropské hudbě. Pro Evropana tradičně navyklého vidět hudební vývoj jenom v oblasti tónů a souzvuků, se tu otvírá svět nových vztahů a závislostí. Podle mého není marné pokusit se o syntézu těchto nových pohledů s tím, co v evropské hudbě vývojem pevně zakotvilo. Sonáta pro violoncello a klavír z roku 1970 je takovým pokusem."
Miloslav Ištvan, 1974
Drop, release, exhale for bass clarinet and piano
*Life recording
Natalie Harris (bass clarinet), Fei Nie (piano)
EN
When you accidentally drop something, there is a reaction of sorts. "Aw sh*t" might be one of them, but generally speaking, there is a series of events which are partially out of control. I ve chosen a musical material for an impulse and then I let it go - released it, dropped it, exhaled it.
CZ
Když něco omylem upustíte, můžete na to zareagovat různými způsoby. "Do p*dele" může být jeden z nich, ale obecně platí, že v takovém okamžiku následuje série událostí, které jsou tak trochu mimo vašï kontrolu. O to přesně mi šlo v mé kompozice. Zvolil jsem si konkrétní hudební materiál a ten nechal volně reagovat na výrazné impulsy - například forte akordy v klavíru - "uvolnil" jsem to, "pustil" to, "vydechl" to.
Figura Ensemble: Helen Gjerris (mezzosoprano), Anna Klett (bass clarinet), Jesper Egelung (double bass), Franz Hansen (percussion)
EN
"Standing by a tomb of R L Stevenson in Samoa. Its windy" is a very long title for a song. Its more story then a song. Robert Louis Stevenson was an enthusiastic traveler. Europe and North America wasn't enough for him and eventually he found himself in Samoa in South Pacific. In the age of 44 he died and was buried on this island. There are several pictures of Samoan citizens standing by his grave, genueniely sad about death of their unconventional European friend. You can read his own poem, Requiem, written on his tomb. Its words are in my piece.
I imagined a person sitting there by his grave, thinking about him, art, life. Suddenly, the wind arises and brings with it two poems from "A child's garden of verses", Stevenson's book of poems for children. Two beautiful poems about wind.
CZ
"Standing by a tomb of R L Stevenson in Samoa. Its windy", v překladu tedy něco jako "Stojím nad hrobem R. L. Stevensona. Je větrno", je vskutku nebývale dlouhý název pro píseň. Víc než o píseň jde ale o vyprávění. Robert Louis Stevenson byl nadšeným cestovatelem. Evropa a Severní Amerika mu nestačila a tak se nakonec vydal na ostrov Samoa v Jižním Pacifiku. Ve věku 44 let tam umírá a na ostrově je pohřben. Existuje několik místních obyvatel stojících nad jeho hrobem, viditelně zkroušených ze smrti svého neobvyklého evropského přítele. Na jeho hrobě si můžete přečíst jeho vlastní báseň, která je skladbě zhudebněna, Requiem.
Představil jsem si osobu sedící u jeho hrobu, přemýšlející o něm, o umění, o životě. Najednou se zvedne vítr a přinese s sebou Stevensonovy dvě básně z jeho sbírky "Dětský sad poezie". Dvě krásné básně o větru.
Psalmus 114
00:00 In Exitu
07:02 Montes
08:17 Iordanis
15:13 Montes et colles
17:56 Mare
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad than home, especially in Germany (Jiří Slabihoudek).
Psalmus 114 is a piece for 16-voice mixed choir and small symphony orchestra. The words of the biblical psalm in Latin are set to five movements of general duration approx. 25 minutes. The Psalm 114 with its four strophes at four verses belongs to the briefest ones. It describes the miraculous interventions of Lord during the Exodus. There is a remarkable tension between the dramatism of the described elemental disasters on one side, and, on the other side, the playfulness of verses which express it: "the mountains skipped like rams, the little hills like lambs" or "the sea saw it and fled". This was the starting impulse for my approach.
The first movement, set on the first strophe, expose the entire situation: "When Israel went out of Egypt ... Judah was his sanctuary..." The following four movements are devoted each to one of the miraculous elemental events. (mountains skipped, Jordan drove back, mountains and little hills skipped, the sea fled)
To underline the praying nature of the turn to Lord in the last strophe, I added few words from the Gloria of Latin Mass ordinary to the culmination point of the 5th movement, which is culmination point of the entire piece as well (Martin Smolka).
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu (Jiří Slabihoudek).
Skladba je nahrána s laskavým svolením autora / composition is uploaded with the kind permission of the author
Hudba pro přeladěné nástroje
Agon Orchestra
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad than home, especially in Germany (Jiří Slabihoudek).
Music for Retuned Instruments was one of my first pieces written after studies (1988), for my own ensemble. Starting point was experimenting with friends-performers, such as under-tuning strings of viola, prolonging flute with a little tube and searching for unusual fingerings. It was the real pioneer work at the time, as the advanced techniques were unknown in Prague and such experimenting had a wonderful smell of forbidden fruit and freedom. I created also my own alternative graphic notation (kind of tabulatura) for the retuned string instruments, which played exclusively natural harmonics and open strings. A mortar from my mamma’s kitchen was used as an original bell, fragments of poetry were used instead of tempo indication etc. etc. My main desire was to do all newly, to reinvent everything, to find a hidden path somewhere between avant-garde, minimal music, new simplicity and all that stuff, that attracted me at the time.
The music itself is simple, quasi-tonal, very emotional, mostly on the side of silent oversensitive sadness. It is structured, however, in a way, which would be impossible without experience of new music such as Polish school, Crumb or Feldman (music known and loved from tapes and scores only rarely smuggled through the “iron curtain” to my hometown). The piece is longer than 20 minutes, it’s timing is slow; this music needs a patient listener sitting on a comfortable chair (Martin Smolka).
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu (Jiří Slabihoudek).
V touze vynajít neznámé, zvláštní zvuky, trávili jsme s violistou René Váchou spoustu času přelaďováním jeho violy a zkoušením nejnemožnějších způsobů hry. Pokusy jsme nahrávali a já z nich pak doma vybíral materiál pro novou skladbu. Nejpůsobivějším objevem byl zvuk a souzvuky přirozených flažoletů a hluboké bzučivé mňoukání prázdných podladěných strun. U podladěných neopředených strun jsem měl nevysvětlitelný vjem "pískových" tónů.
Přeladění má i své nevýhody. Povolené struny smyčci uhýbají, flažolety se na nich špatně ozývají, úkolem téměř nesplnitelným je zahrát flažoletový dvojhmat na strunách, z nichž jedna je napjatá a druhá povolená. Vadí to hlavně interpretům, pro mě jsou často pravě ty "chybné" polotóny a všelijaká zaskřípnutí vítaným dobrodružstvím.
Taky jsem přišel na zvláštní způsob preparace klavíru. Poměrně tlustý šroub se prostrčí po cageovsku mezi struny jediného tónu, ale tak, že klavírní kladívko místo na struny naráží na spodní konec šroubu. Zní to jako zvon z dálky nebo gong (loutkový).
Napětí v této skladbě většinou klesá. Používal jsem totiž repetice s vypouštěním. Úsek hudby se několikrát opakuje, ale v každém dalším uvedení jsou některé tóny nahrazeny tichem. Tehdy mě zajímalo, jak se tímto jednoduchým postupem proměňuje obyčejná hudební fráze v soustavu osamocených zvuků (myslel jsem přitom na Weberna).
Slovo k premiéře v roce 1988 obsahovalo hlavně citáty:
"Začínal výdrží tremol, která jsou po několik taktů slyšet samotná - zabírají celé popředí - pak pojednou jako by se vzdálila a objeví se malá věta, tančící, pastorální, vsunutá, epizodická, náležející jinému světu... Zdálo se, že věta zná marnost štěstí, k němuž ukazovala cestu."
Marcel Proust - Hledání ztraceného času
"Graciézně vinuté akordy tří prodlužovaných tónů jakýchsi imitují subtilní pochod zapomenuté koledy."
"Jen lesních viol smích."
"Chci míti divné kouzlo starých ironických balad
a míti zvuk, jenž nesmělý, přec jemný, smysly mámí."
Karel Hlaváček - Pozdě k ránu
(Martin Smolka)
Skladba je nahrána s laskavým svolením autora / composition is uploaded with the kind permission of the author
Koncert pro housle a orchestr g moll
Václav Snítil (violin), Czech Philharmonic Orchestra, conducted by Václav Neumann
Picture - Vladimír Sommer on the right, Václav Neumann on the left
EN
The ouevre of czech composer Vladimír Sommer is not overly extensive, with his most accomplished works being the Vocal symphony written in the late 1950s and two string quartets. He also created film scores and choral music. Sommer drew upon the 20th century classics, Prokofiev, Stravinsky, Honegger, Schostakovich, and his musical language is characterised by prominent melody, a sense of pure instrumentation and extreme emotionality. (Dita Hradecká).
By the time Sommer completed his education in the class of Pavel Bořkovec at the Prague Academy of Music and Dramatic Arts, he had been pushing thirty. His graduation project - Concerto in G minor for violin and orchestra - was the debut of an exceptionally mature young composer (...) The Violin concerto, especially its second part, reveals Sommer's passion for strong melodic motifs. Likewise, it betrays the composer's affinity for Prokofiev-type modernism without suppressing the composer's individuality (Karel Mlejnek).
CZ
Sommer dokončil svá studia na pražské Akademii múzických umění u Pavla Bořkovce v roce 1950, téměř třicetiletý. Jeho absolventská práce - Koncert g moll pro housle a orchestr stojí hned na začátku jeho samostatné tvůrčí dráhy jako dílo obdivuhodné zralosti (...) Na houslovém koncertě se projevuje Sommerova zaujatost pro silnou melodickou myšlenku, která dominuje především v druhé části. V díle ovšem nezapře sounáležitost s tehdejší světovou modernou, především s Prokofjevem, jehož vliv však nedokázal potlačit autorovu individualitu. Sommerův skladatelský rejstřík není v důsledku přísné autorské sebekritiky příliš rozsáhlý, avšak každé dílo s pečetí definitivnosti je součástí trvalého fondu poválečné hudební kultury (Karel Mlejnek).
Zátiší s tubami aneb Ticholapka
Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, cond. Youichi Sugiyama
00:00 I
06:16 II
12:38 III
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad than home, especially in Germany (Jiří Slabihoudek).
In this silent piece two monumental solo instruments act gently – playing only few tones, mostly soft, sometimes very soft or even in whisper: Tender giants.
In this lyrical piece the two grotesque instruments play soberly – no puffy runs and jumps, just attentively designed sounds: Clowns in love.
In this orchestral piece individual parts contain just few notes. During one of the long rests the players are even requested to stay motionless like statues: A crowded still life.
In various shades a certain principal reappears obsessively. A section is repeated in slight variations; step by step it becomes softer and thinner, while silences between sounds rice: Silence Hidings.
Martin Smolka, 2008
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu (Jiří Slabihoudek).
V této tiché skladbě dva bachraté nemotorné nástroje hrají jemně – jen pár not, většinou potichu, místy téměř neslyšně, šeptem. Něžní obři.
V této skladbě dva groteskní nástroje hrají vážně – žádné uchvátané běhy a žertovné kotrmelce, jen pečlivě hlazené dlouhé tóny. Zamilovaní klauni.
V této orchestrální skladbě jednotlivé hlasy obsahují jen pár not. Nejednou se odmlčí celý orchestr a v jedné zvláště dlouhé pomlce mají hráči za úkol znehybnět jako sochy. Přelidněné zátiší.
Jeden princip se tu vrací až posedle v mnoha odstínech. Krátký úsek se opakuje, ale pokaždé o něco tišší, tenčí, prázdnější – odebíráním tónů přibývá ticha. Ticholapka.
Martin Smolka, 2008
Skladba je nahrána s laskavým svolením autora / composition is uploaded with the kind permission of the author
Blue bells or bell blues
WDR Sinfonieorchester Köln, conductor Emilio Pomàrico
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad than home, especially in Germany (Jiří Slabihoudek).
One of many amazing elements which man can observe when listening to church bells is caused by their swinging. Usually after strike the pitch of each bell slides a microtone down and then, more gradually, back. I found fascinating to transfer this pitch behavior to orchestra chords, especially to woodwinds.
When sketching out this piece, I spent two months at the seaside. A cantus firmus of my stay was an enchanted observing the wavy sea. Maybe that is why my bells became blue.
Blue bells – bell blues. It is not only play with replacing words and their sense, but most of all listening to their sound. So many “l”-s! The sound of “l” is round and smooth like the sea waves. The “b” is round and blunt as well, but able to hit and tumble – like a surf. And long “ue” is like wind.
This score asks the players to leave the save ground of tempered tuning and to step to the “interstellar space” of microtones. In most cases my reason is to breathe new beauty into the old overused harmonies such as A minor (Martin Smolka).
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu (Jiří Slabihoudek).
Mějte si to za banalitu, ale pozorovat moře a poslouchat zvony je nekonečně fascinující. Nekonečně, protože uvnitř je to tak složité a natolik nikdy stejné, že to nelze prokouknout. Jeden z mnoha elementů, které vždy znovu probouzí můj úžas při naslouchání kostelním zvonům, je nenápadný zvukový důsledek houpání. Po úderu obvykle tón zvonu (celý ten mnohotón) sklouzne o mikrointerval níž a pak se, poněkud táhleji, vrací. Nadchla mě možnost přenést toto téměř nepozorovatelné tónové houpání do orchestrálních akordů, zvláště pak dechových.
Tuto skladbu jsem rozmýšlel u moře. Cantus firmus mého dvouměsíčního pobytu tvořilo pozorování obzoru, vln, příboje a toho všeho. Zřejmě od toho mi ty zvony zmodraly.
Blue bells – bell blues. To není jen hra s přesouváním slov a jejich významů. Je to především okouzlení zvukem slov. Těch „l“! Kulatých, měkkých „l“, zvuků hladkých a zaoblených jako mořské vlny. K tomu „b“, také kulaté a tupé, ale může dát herdu, povalit – jako příboj. A dlouhé „u“? Není našpulené, je jako vítr!
Mimochodem, hráči jsou žádáni, aby vykročili do „mezihvězdných prostor“ mezi běžnými tóny, mimo pevnou půdu temperovaného ladění. Opatrně, malými a pomalými mikrointervalovými krůčky, žádné skoky ani piruety. Důvod? Další z mých pokusů vdechnout nový půvab starým obehraným ámollům (Martin Smolka).
Skladba je nahrána s laskavým svolením autora / composition is uploaded with the kind permission of the author
Snehah pro soprán, jazzový alt z magnetofonového pásu a komorní soubor.
Snehah for soprano, jazz alto from tape and chamber ensemble
Milada Boublíková (soprano), Vlasta Průchová (jazz alto),
Musica viva Pragensis, Zbyněk Vostřák
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Inspirační zdroj k Snehah je perské čtyřverší, které je vyjádřením lásky erotické, k bližnímu a duchovní. Snehah je v řeči sanskrtu Láska, tak i Ahave v hebrejštině. Část A je řetězením úseků vokálních ( ve výborném provedení paní Vlasty Průchové, kdysi hvězdě jazzové hudby u nás) a instrumentálních (střídají se plochy live s nahrávkami z reproduktorů). Zároveň se proměňuje rozměr a četnost jednotlivých vstupů. Zpívaný text: jde o výraz láska v nejrůznějších orientálních jazycích, opět ve 2 částech: první obsahuje slova tvrdšího charakteru, druhá s těmi jemnějšími (javansky, vietnamsky). Při provedení se part jazzové zpěvačky pouští z nahrávky. Na vrcholu její dosažený tón přebírá klasická zpěvačka. Část B je dramatičtější, pracuje se s uvedenými dvěma výrazy pro lásku, do toho z reproduktoru vstupu připomínkou jazzová zpěvačka. Část C je už bez textu výrazem, řekněme lásky duchovní. Skladbu jsem napsal v roce 1967 pro soubor Musica viva Pragensis a patřila k pátěři souborového repertoáru v provedeních téměř všude, kde soubor MVP na různých turné vystupoval (Marek Kopelent).
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
Inspiration for Snehah are persian verses about Love – erotic, to thy neighbour and spiritual. Snehah means love in Sanskrit as Ahave in Hebrew. Part A is chain of vocal (jazz alto) ad instrumental bits. What is sung here are the words for love in different exotic languages. The voice of jazz alto – played from tape – is carried over to soprano at the peak. Part B is more dramatic, words Snehah and Ahave are clashed together here. Part C is without lyrics and should represent spiritual love. I wrote this piece for czech chamber ensemble Musica viva Pragensis (Marek Kopelent)
Jiří Bárta (cello), Jan Čech (piano)
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Název Karrak je symbolem, jehož jednotlivá písmena současně navozují autorovu ideu díla: k- attaque, a – linii, r -rytmu + račí převrat (Antonín Matzner).
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
The name Karrak is a symbol whose individual letters suggest the composer’s idea of his work: k – attaque, a – line, r -rhythm, followed by their mirror reflection (Antonín Matzner).
Jaroslav Tůma (organ)
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Majestátní bloky varhanního pléna se v Jitřním chvalozpěvu střídají s kontemplativními plochami, příbuznými s duchem známých Messiaenových varhanních meditací, seriální postupy s tonálně zakotvenými figuracemi (Antonín Matzner).
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
Majestatic passages of the full organ in Morning Eulogy alternate with contemplative passages akin to Messiaen’s well known organ meditations; seriál procedures with tonally fixed figures (Antonín Matzner).
Netopýr pro ansámbl
Agon Orchestra
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno sice 2003. His pieces are played more abroad then home, especially in Germany.
Read more about the piece at http://www.martinsmolka.com/works/netopyr.html
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu.
Přečtěte si více o Netopýrovi na autorových stránkách http://www.martinsmolka.com/works/netopyr.html
Balada pro klavír
Gertrud Schneider (piano)
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Rozměrná klavírní Balada je dílem hluboké koncentrace, která ve své neokázalé virtuozitě včetně repetitivních tónů a převážně jemné dynamiky klade na interpreta zcela mimořádné nároky (Antonín Matzner).
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
The large-scale Ballade for Piano is a piece of profound concentration whose inconspicious virtuosity, including repetitive sound and fine dynamics, is immensely demanding on the performer (Antonín Matzner).
Euforium pro ansámbl
Agon Orchestra
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno since 2003. His pieces are played more abroad then home, especially in Germany.
Read more about the piece at http://www.martinsmolka.com/works/euforium.html
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu.
Přečtěte si více o Euforiu na autorových stránkách http://www.martinsmolka.com/works/euforium.html
Agon Orchestra
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno sice 2003. His pieces are played more abroad then home, especially in Germany.
Info about the piece: http://www.martinsmolka.com/works/rent.html
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu.
O skladbě si přečtěte zde http://www.martinsmolka.com/works/rent.html
Komorní kantáta Mon Amour
Jiří Bárta (cello), Kamil Doležal (clarinet), Veronika Pudláková (flétna), Daniel Mikolášek, Petr Polívka (perkuse), Marie Hřebíčková (soprano), Martin Prokeš (tenor), Iuventus Paedagogica, choir master Jiří Kolář
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Smyčcový kvartet č. 4
Kvarteto AMU, Andrea Beková, Václav Vacek (housle/violins), Oldřich Smola (viola), Petr Pfeiffer (cello)
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
In String quartet No. 4, sound space is framed, in the beginning and in the end, by the interval of major eventh in the two outer parts separated by five octaves (c2-h6). In a webern-like, restrained, almost ascetic approach and attention to detail, the inner parts are the first alternately contracting and expanding, while the gradual condensation of the sound tissue is then realised in all part salso through microinervals (Antonín Matzner).
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Ve 4. smyčcovém kvartetu je na počátku i konci skladby zvukový prostor orámován intervalem celké septimy v obou krajních hlasech, rozhozených do vzdálenosti pěti oktáv (C-h3). Ve webernovsky zpřísněné, až asketické drobnokresbě se nejdříve smršťují a rozpínají vnitřní hlasy, postupné zahušťování zvukového přediva se posléze ve všech hlasech uskutečňuje i skrze mikrointervaly (Antonín Matzner).
00:00 I
05:39 II
Tereza Novotná (saxophone), Západočeský Symfonický orchestr Mariánské Lázně, Jan Bubák
CZ
Vzal jsem si model o pěti šestnáctkách a užil si s ním plno legrace. Z těch pěti notiček jsem vytvořil harmonii, modální hierarchii, metrorytmické struktury. I přes všechny odvážné peripetie z toho plynoucí se hudba opět vrátí k onomu neposednému tématu.
EN
I took funky 5/16 model and had a lot of fun with it. From those 5 notes i created harmony, modal hierarchy, metrorhythmical structures. But in the end, you always get back to that little twitchy theme of 5 sixtienth notes.
Nokturno pro housle solo a komorní ansámbl
Nocturne for violin solo and chamber ensemble
Ivan Ženatý (violin solo), Kamil Doležal (clarinet), Jaromír Kubíček (percussion), Ivana Pokorná (harp), Miroslav Šimáček (electric guitar), Martin Smolka (prepared piano), David Rajchrt (cello)
Petr Kofroň conductor
CZ
Martin Smolka (1959) studoval jak na HAMU, tak soukromě u Marka Kopelenta. V roce 1983 byl jedním ze zakladatelů hudebního souboru Agon (společně Miroslavem Pudlákem a později Petrem Kofroněm), který se zaměřil na uvádění skladeb avantgardních hudebních směrů. Stal se jeho uměleckým vedoucím a klavíristou. Od roku 2003 učí na JAMU. Jeho skladby se často uvádějí v zahraničí, zejména v Německu.
Nokurno je koncertantní skladba, ve které sólista drží monotónní monolog, který je tu a tam glosován ansamblém. Málo je exponováno a ještě méně můžeme považovat později za „provedení“ (Martin Smolka).
EN
Martin Smolka (1959) studied composition at HAMU, but also, and more importnantly, privately with Marek Kopelent. In 1983 he found together with Miroslav Pudlák and Petr Kofroň Agon orchestra, which focused on new avantgarde pieces from all over the world. He teaches composition at JAMU in Brno sice 2003. His pieces are played more abroad then home, especially in Germany.
Nocturne is a concertant piece, in which the soloist keeps a monotonous monologue, briefly glossed by the ensemble, instead of showing virtuosity. Few is exposed, but later appears even less as a "development".
Nocturne is one of last pieces of my melancholic period. But in summer 1989, while writing the Nocturne, I felt a need to wake up, to get in movement, to start to shout. And I experienced it. I did it with an unbelievable excitement in the third movement. Today, when I listen to that "great breakthrough" out of my chronic introvertion, I feel amused: it sounds as dramatic as strokes of mothes' wings on a lamp and ceiling during a warm silent summer night in a little southern village. However, that is a mood I really love (Martin Smolka).
Smyčcový kvartet č. 5
Sukovo kvarteto / Suk quartet - Ivan Štraus, Vojtěch Jouza (violins), Karel Řehák (viola), Jan Štros (cello)
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
O svém pátém smyčcovém kvartetu Kopelent prohlásil, že se snažil napsat „živoucí hudbu, která evokuje rozptýlení mlh, svobodu a návrat k osvobozující rovnováze.“ (Miroslav Pudlák)
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
About his Fifth String Quartet Kopelent declared that his aim was to write „living and invigorating music that would wvoke the dissipation of the mists, freedom and the return to a redeeming equilibrium.“ (Miroslav Pudlák)
Legenda "De Passione Sancti Adalberti Martyris" na latinský text staričeské legendy pro recitátora, smíšený sbor a orchestr
00:00 Intrada - Somnium I - II
14:18 Somnium III - IV
Andrzej Lipski (speaker), Filharmonia Śląska-Katowice choir and orchestra, Choirmaster Jan Wojtacha, Karol Stryja conducting
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Legenda vznikla na objednávku festivalu Warszawska Jesień k jejímu 25. výročí. Text vychází z anonymního latinsky psaného středověkého rukopisu, který ve verších vypráví o životě a smrti svatého Vojtěcha. Hudba Legendy záměrně koresponduje s naivním realismem středověkého textu s občasnými zvukomalebnými pasážemi, např. řinčení řetězů (Miroslav Pudlák).
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
The Legend was commisioned by the Warsaw Autumn Festival on the occasion of its 25th anniversary. Text comes from an anonymous medieval manuscript in Latin verses recounting the life and death of Saint Adalbert (Vojtěch), the second bishop of Prague, who made a great contribution to the Christianization of Poland. Music of the Legenda intentionally corresponds to the naive realism of the medieval text, with occasional passages of „sound painting“ (Tonmalerei) like the clanking of chains (Miroslav Pudlák).
Zátiší pro komorní soubor
Pavel Janda (viola), Kateřina Zlatníková (cymbalum), Musica viva Pragensis, Zbyněk Vostřák
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
Zátiší Kopelent napsal pro soubor Musica viva Pragensis, který dílo premieroval v roce 1968 v Donauschingenu. Byť má viola sólovou roli, Zátiší není koncertantní skladbou. Melodický rozvoj violy posupně vytváří a následuje dvanáctitónovou řadu. Každou výšku drží po dobu několika taktů, oscilující v mikrointervalech kolem ní. Ostatní nástroje reagují zčásti pomocí aleatoriky, zčásti pomocí zřetelně determinovaných zásahů (Miroslav Pudlák).
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
Zátiší is a Czech expression with a somewhat ambiguous meaning. In addition to „still life“ it can be translated as „sheltered from noise“ or, literally, „beyond silence“. Kopelent wrote the work for the full forces of Musica viva Pragensis ensemble, who gave its first performance in 1968 at Donauschingen. Although the viola has a solo role, the work is not a concertante piece. The viola is responsible for assuming and asserting the musical discourse and its form while the other instruments appear to perturb them. The melodic progress of the viola successively states and follows the twelve notes of a series. It holds each pitch for several bars, oscillating in micro-intervals around this „pole“ of temporary equilibrium. Other instruments respond with partly aleatory, partly clearly determined interventions (Miroslav Pudlák).
Concertino pro anglický roh a komorní soubor
Jiří Hebda (english horn), chamber ensemble conducted by Bohumil Kulínský
-
Jiří Hebda (anglický roh), komorní soubor je řízen Bohumilem Kulínským
CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).
První část Concertina obsahuje kadenci, které, navzdory svým technickým obtížím, nesmí chybět spontaneita. Odtud se dostáváme ke „středověkému“ tanci. Trubka nejprve svolá zástup a snaží se jej uklidnit, aby naslouchal. Jakmile je dav schopný naslouchat, začíná druhá část, ve které anglický roh předvede svou píseň. Ostatní nástroje postupně následují jeden druhého, pochodujíce za dobrým pastýřem (Marek Kopelent).
EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).
The first part of Concertino consists of a cadenza which, in spite of its considerable technical difficulty, must not be lacking in spontaneity. This part leads into a „medieval“ dance. The trumpet first enjoins the crowd to calm down in order to be in a receptive state of mind. Once this willingness to listen has been obtained, the English horn begins its song that constitues the whole of the second part. The other instruments start to follow one after the other, marching lock-step after the good Shepherd (Marek Kopelent).
Světla svíce
00:00 Světlo svíce I pro kytaru / Candlelight I for guitar
03:40 Světlo svíce II pro kytaru a klavír / Candlelight II for guitar and piano
07:27 Světlo svíce III Unisono pro kytaru a klavír / Candlelight III Unison for guitar and piano
Jan Tuláček (guitar), Eva Hutyrová (klavír)
Buy the whole CD here / kupte si celé CD zde https://www.gimel.cz/zemek-novak-pavel-hovory-o-jednohlasu-rd2353
CZ
Pavel Zemek Novák (1957) studoval na brněnské konzevatoři hru na hoboj a skladbu, v jejím studiu pokračoval na JAMU u Miloslava Ištvana, v Londýně u George Benjamina a v Paříži u Gérarda Griseyho. Jeho bohatá tvorba v sobě nese tvořivě zažité prvky evropské tradice, ale zároveň tento rámec překonává novým hudebním myšlením v osobitě pojaté monofonní metodě kompozice, uplatňující různě strukturovaný jednohlas (Pavel Sýkora).
Provází nás hranami času a vstupujeme s ním do věčnosti.
Neměnnost skrývá v neustálém pohybu.
V ubíhajícím čase nabývá přítomnosti.
Téměř nehmotné protíná temnoty.
Mlčením svědčí o Naději.
Podobné přijatému trápení.
Podobné hudbě.
Úvodní kytarová linie je po prvním zaznění (Světlo svíce I) doplněna jemnými vstupy klavíru (II), malá trilogie je zakončena unisonovou podobu vstupní verze (III) (Pavel Sýkora).
EN
Pavel Zemek Novák (1957) studied at the Brno Conservatory oboe and composition. He continued his studies of composition at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno with Miloslav Ištvan, in London with George Benjamin and in Paris with Gérard Grisey. His abundant oeuvre carries creatively processed elements of the European tradition but at the same time he transcends this framework with his new musical thinking in a peculiar monophonic method of composition applying diversely structured unison (Pavel Sýkora).
After the opening guitar line sounds for the first time (Candlelight I), i tis joined by gentle entrances of piano (II), the little trilogy ending with the unison formo f the opening version (III) (Pavel Sýkora).
Bohuslavu Reynkovi, Sonáta pro violu a klavír
00:00 Podzimní cesty / Autumn paths (Poco unisono)
02:13 Zimní krajina / Winter landscape (Quasi unisono)
03:41 Pieta (Unisono I)
05:55 Dies Irae (Vrstvy I / Layers I)
07:55 Jarní vítr / Spring wind (Unisono II)
09:36 Psí oblaka / Dogs-clouds (Vrstvy II / Layers II)
Ondřej Štochl (viola), Eva Hutyrová (piano)
Buy the whole CD here / kupte si celé CD zde https://www.gimel.cz/zemek-novak-pavel-hovory-o-jednohlasu-rd2353
CZ
Pavel Zemek Novák (1957) studoval na brněnské konzevatoři hru na hoboj a skladbu, v jejím studiu pokračoval na JAMU u Miloslava Ištvana, v Londýně u George Benjamina a v Paříži u Gérarda Griseyho. Jeho bohatá tvorba v sobě nese tvořivě zažité prvky evropské tradice, ale zároveň tento rámec překonává novým hudebním myšlením v osobitě pojaté monofonní metodě kompozice, uplatňující různě strukturovaný jednohlas (Pavel Sýkora).
Na sonátě je patrná snaha o vystižení odkazu Bohuslava Reynka, jak jej autor chápal v době vzniku skladby: jako podivuhodný vesmír, jehož dynamický prostor sahá od apokalyptických vizí až po meditační roviny „pokoje od světa“. Podivuhodný vesmír, sevřený do napětí, kázně a jednoty drobných rozměrů. Sled šesti krátkých vět obsahuje odlišné náhledy na výraznější jednotu faktury (Poco unisono…), ale i části, které jsou proti tomu výrazně mnohovrstevnaté. Violová linie obsahuje mikrointervaly. Tituly jsou převzaty z Reynkovi poezie (Pavel Sýkora).
EN
Pavel Zemek Novák (1957) studied at the Brno Conservatory oboe and composition. He continued his studies of composition at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno with Miloslav Ištvan, in London with George Benjamin and in Paris with Gérard Grisey. His abundant oeuvre carries creatively processed elements of the European tradition but at the same time he transcends this framework with his new musical thinking in a peculiar monophonic method of composition applying diversely structured unison (Pavel Sýkora).
In the sonata, an effort is apparent to capture the legacy of Bohuslav Reynek as understood by Zemek in the time of composing the piece: as a remarkable cosmos whose dynamic space reaches from apocalyptic visions as far as meditative levels of the „remotness from the world“. A remarkable cosmos enlosed in tension, discipline as well as unity of small dimensions (Pavel Sýkora).
00:00 Presto
00:47 Presto
01:34 Presto
03:03 Presto
04:05 Presto
Milan Pal'a (violin), Ondrej Olos (piano)
Buy the whole CD here / kupte si celé CD zde https://www.gimel.cz/zemek-novak-pavel-hovory-o-jednohlasu-rd2353
CZ
Pavel Zemek Novák (1957) studoval na brněnské konzevatoři hru na hoboj a skladbu, v jejím studiu pokračoval na JAMU u Miloslava Ištvana, v Londýně u George Benjamina a v Paříži u Gérarda Griseyho. Jeho bohatá tvorba v sobě nese tvořivě zažité prvky evropské tradice, ale zároveň tento rámec překonává novým hudebním myšlením v osobitě pojaté monofonní metodě kompozice, uplatňující různě strukturovaný jednohlas (Pavel Sýkora).
Fantasie – Unisono přináší různé pohledy na jediné tempové označení. Určitá paradoxnost titulu vystihuje zejména prostorové uvolnění melodické linie, zároveň však i její intervalové sevření (Pavel Sýkora).
EN
Pavel Zemek Novák (1957) studied at the Brno Conservatory oboe and composition. He continued his studies of composition at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno with Miloslav Ištvan, in London with George Benjamin and in Paris with Gérard Grisey. His abundant oeuvre carries creatively processed elements of the European tradition but at the same time he transcends this framework with his new musical thinking in a peculiar monophonic method of composition applying diversely structured unison (Pavel Sýkora).
Fantasie-Unison brings various views of one single time signature. Certain paradox quality of the title depicts mainly the spatially loosened character of the melodic line which is, however, tightly constrained as concerns the intervals used (Pavel Sýkora).
Tání pro housle a klavír
Cecilie Emtoft (housle), Johanna Haniková (klavír)
-
Cecilie Emtoft (violin), Johanna Haniková (piano)
CZ
Tání. Tento fyzikální proces ve mně vyvolává řadu asociací. Nostalgii po končící zimě, zároveň příslib jara. Křehkost, radost, naději. Sentiment takových asociací se snažím v této skladbě intuitivně korigovat. Místy záměrně usiluji o naivitu, ne však stupiditu. Upřímná jednoduchost a přímočarost hudebních myšlenek je základem skladby, kterou právě posloucháte.
EN
Melting. This natural process has many assosiations to me. Longing for winter, but also promise of spring. Fragility, joy, hope. Sentiment of those feelings is coordinated through the work on an intuitive basis. Its sometimes naive, but not stupid. Simple, yet sincere.
Foto / Cover: Eliška Fenclová
Sonáta pro trombón a klavír
00:00 Risoluto
05:42 Corale
10:09 Allegro con fuoco
Lukáš Moťka - trombon, Kristina Stepasjuková - klavír/piano
CZ
Jiří Pohnán (*1983) absolvoval na Pražské konzervatoři trubku u Jiřího Jaroňka a skladbu u Otomara Kvěcha. Na hudební fakultě Akademie múzických umění pak pokračoval studiem trubky u Vladimíra Rejlka a hudební režie u Jaroslava Rybáře. Těžištěm jeho tvorby je hudba komorní a orchestrální. Jeho snahou je propojit přirozené muzikální tendence s „moderními“ skladebnými prvky. V červnu 2013 obdržel cenu Ochranného svazu autorského: „Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby.“
Sonáta pro trombón a klavír byla napsána pro doktorský koncert českého trombónisty a člena České filharmonie Lukáše Moťku. Premiérově zazněla dne 7.3. 2015 v Martinů sále v Praze. Skladbu autor věnoval svému učiteli skladby a příteli Otomarovi Kvěchovi.
EN
Jiří Pohnán (*1983) graduated from Prague Conservatory in trumpet which he studied under Jiří Jaroněk and in composition under Otomar Kvěch. At Music faculty of the academy of performing arts in Prague he continued to study playing the trumpet under Vladimír Rejlek and music directing under Jaroslav Rybář. In present he teaches at a music school in Prague and he occasionally works as a music director. His primary focus is chamber and orchestral music. He aims at interconnecting natural music tendencies with „modern“ composition elements. In June 2013, he was awarded the OSA prize „The most successful young author of classical music.“
Sonata for Trombone and Piano was written for the doctoral concert of Czech trombonist and a member of the Czech Philharmony Lukáš Moťka. The premiere took place on 7th March 2015 in Martinu Hall, Prague. The author dedicated the work to his professor of composition and a friend Otomar Kvěch.
Žesťový kvintet č.1 "Rudolfinum"
00:00 Allegro festivo
03:32 Adagio poetico con fantasia
05:56 Allegro vivo
Žesťové kvinteto HAMU / Brass quintet HAMU
CZ
Jiří Pohnán (*1983) absolvoval na Pražské konzervatoři trubku u Jiřího Jaroňka a skladbu u Otomara Kvěcha. Na hudební fakultě Akademie múzických umění pak pokračoval studiem trubky u Vladimíra Rejlka a hudební režie u Jaroslava Rybáře. Těžištěm jeho tvorby je hudba komorní a orchestrální. Jeho snahou je propojit přirozené muzikální tendence s „moderními“ skladebnými prvky. V červnu 2013 obdržel cenu Ochranného svazu autorského: „Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby.“
Žesťový kvintet č.1 "Rudolfinum" je jedna z prvních autorových skladeb. Svoji premiéru měla v 21.5. 2007. Zazněla také v úpravě pro žesťové noneto v pořadu České televize "Concerto bohemia" v podání kroměřížského žesťového souboru.
EN
Jiří Pohnán (*1983) graduated from Prague Conservatory in trumpet which he studied under Jiří Jaroněk and in composition under Otomar Kvěch. At Music faculty of the academy of performing arts in Prague he continued to study playing the trumpet under Vladimír Rejlek and music directing under Jaroslav Rybář. In present he teaches at a music school in Prague and he occasionally works as a music director. His primary focus is chamber and orchestral music. He aims at interconnecting natural music tendencies with „modern“ composition elements. In June 2013, he was awarded the OSA prize „The most successful young author of classical music.“
Brass Quintet No.1 "Rudolfinum" is one of the first composer's works, premiered on 21st May 2007. Its transcription for brass nonet, performed by the Kroměříž Brass Ensemble, was presented in the Czech Television programme "Concerto Bohemia"
00:00 Prelude (swede dreams)
08:28 Hen the owl I
16:16 Gullegris
23:14 Oopsala
29:19 Hen the owl II
30:40 Postlude (kulning)
EN
Sweden in Prague is a musical project which combines recorded piano improvisations and postproduction in digital audio workstation (apart from first and last track). Its purpose is to create specific calm atmosphere, altough being background music.
CZ
"Sweden in prague" je hudební projekt kombinující nahrané klavírní improvizace a následnou postprodukci v DAW softwaru (až na první a poslední skladbu). Je koncipován jako kulisová hudba; jeho posláním je vytvořit příjemnou a klidnou atmosféru.
Foto / Cover: Eliška Fenclová http://www.eliskafenclova.cz/
00:00 Grave; Andante; Tempo I
11:41 Allegro molto drammatico
Czech Philharmonic Orchestra, Zdeněk Košler
CZ
Viktor Kalabis (1923-2004) byl český skladatel, redaktor a muzikolog. Po absolutoriu na AMU (Jaroslav Řídký) pracoval v rozhlase. Od roku 1972 se věnoval pouze komponování. Působil také v nadaci Bohuslava Martinů. Jeho manželka je cembalistka Zuzana Růžičková. Kalabis pro ni napsal několik skladeb. Paní Růžičková je stále jeho aktivní propagátorkou.
Dvouvětá symfonie byla napsána na objednávku Staatskapelle Dresden pro její 425. výročí. Viktor byl jedním ze tří skladatelů, kteří spolupracovali s dirigentem Herbertem Blomstedtem. V Drážďanech i Berlíně byla symfonie nadšeně přijata (John Solum).
EN
Viktor Kalabis (1923-2004) was czech composer, editor and musicologist. After graduating from Prague Academy of Performing Arts (AMU), he worked in Czech radio. From 1972 he became freelance composer. His wife is famous czech harpsichord player Zuzana Růžičková. He dedicated her several compositions. Mrs. Růžičková actively promotes her husband's work.
This two-movement symphony was commissed by the Staatskapelle Dresden for its 425th anniversary. Viktor was one of the three composers commissioned for this occasion under the direction of Herbert Blomstedt. In both Dresden and Berlin the work was enthusiastically aclaimed (John Solum).
Houslový koncert č. 1, Op. 17
00:00 Maestoso. Andante
08:29 Andante angoscioso. Quasi adagio
15:16 Allegro vivace
Petr Škvor (housle), Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Viktor Kalabis
-
Petr Škvor (violin), Prague Symphony Orchestra, Viktor Kalabis
CZ
Viktor Kalabis (1923-2004) byl český skladatel, redaktor a muzikolog. Po absolutoriu na AMU (Jaroslav Řídký) pracoval v rozhlase. Od roku 1972 se věnoval pouze komponování. Působil také v nadaci Bohuslava Martinů. Jeho manželka je cembalistka Zuzana Růžičková. Kalabis pro ni napsal několik skladeb. Paní Růžičková je stále jeho aktivní propagátorkou.
První houslový koncert patří mezi nejhranější autorova díla. Klasická forma naplněná virtuozitou v kombinaci s Kalabisovou charakteristickou hustou harmonií stále nachází své interprety.
EN
Viktor Kalabis (1923-2004) was czech composer, editor and musicologist. After graduating from Prague Academy of Performing Arts (AMU), he worked in Czech radio. From 1972 he became freelance composer. His wife is famous czech harpsichord player Zuzana Růžičková. He dedicated her several compositions. Mrs. Růžičková actively promotes her husband's work.
First Violin Concerto is one of the most played works by Kalabis. Classical form with a combination of Kalabis's original, heavy harmony is still finding its performers.
Sonáta pro violoncello a klavír, Op.9
00:00 Passacaglia. Grave
04:33 Fantasie. Molto adagio
10:47 Scherzo. Allegro giocoso
16:04 Allegro energico
Tomáš Jamník (cello), Ivo Kahánek (piano)
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
Sonátu pro violoncello psal Kabeláč v době velké existenční nejistoty. Na podzim roku 1941 byl vypovězen z pražského rozhlasua byla mu zakázána jakákli veřejá činnost. Dílo se vyznačuje zvýšenou úsporností, v níž zvolna krystalizují konstrukční postupy, typické pro celé pozdější Kabeláčovo dílo: vědomá práce s intervalovou strukturou, modální omezení tónového materiálu, ale i záliba v passacaglii (Jonáš Hájek).
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the Czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
Kabeláč's Sonata is characterized by a heightened austerity in which structural approaches slowly crystallize: conscious work with intervallic structures, modal restriction ofthe tonal material, adn also a fondness for the passacaglia.
Osm preludií pro klavír, op.30
00:00 Preludio ostinato
02:29 Preludio meditativo
05:59 Preludio sognante
07:43 Preludio corale
12:51 Preludio notturno
16:56 Preludio volante
19:07 Preludio arioso
23:10 Preludio impetuoso
Ivo Kahánek (piano)
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
K různým racionálním postupům měl Kabeláč blízko. Často se jedná např. o využití určité tónové skupinky, motivu, jehož stálé nebo velmi časté opakování je také sjednocujícím prvkem skladby, prostupuje její tónový materiál. Významně je to použito právě v osmi preludiích (Zdeněk Nouza).
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the Czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
Different approaches to rational methods were not unfamilier with Kabeláč. He often uses certain tone groups or motifs. By repeating them Kabeláč unites whole cycle. We can see this particulary in Eight preludes for piano solo (Zdeněk Nouza).
Neustupujte!, kantáta pro mužský sbor, dechy a perkuse, Op. 7
-
Do Not Retreat!, Cantata for male choir, wind and percussion instruments, Op. 7
Mužský pěvecký sbor českého rozhlasu (Milan Malý), Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Alois Klíma
-
Male part of Czech radio choir (Milan Malý), Prague symphony Orchestra, Alois Klíma
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
První stylově již výrazně osobitou Kabeláčovou skladbou je kantáta Neustupujte! op. 7, psaná pro mužský sbor, dechové a bicí nástroje na slova českých lidových písní z doby prusko-rakouských bojů v polovině 18. století; v jejím závěru zazní husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, jehož závěrečná slova dala skladbě i název. Kabeláč tímto dílem reagoval na okupaci českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 (Zdeněk Nouza).
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the Czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
Do Not Retreat! is considered as one of the first mature works by his author. By use of 19th century folk songs and czech ancient war song "Ye Who Are Warriors of God" (the same Smetana uses in Tábor from My Country) Kabeláč protest against German occupation in March 1939.
Koncert pro pozoun, smyčce a bicí
00:00 Adagio
09:20 Allegro vivace
Barbora Kolafová (pozoun), Orchestr Pražské konzervatoře, Chuhei Iwasaki
-
Barbora Kolafova (trombone), Prague Conservatory Orchestra, Chuhei Iwasaki
CZ
Pozounový koncert je mou absolventskou skladbou, kterou jsem uzavřel své šestileté studium na Pražské konzervatoři. Jedná se ryze o absolutní hudbu, ve které se spájí zvuk sólisty, smyčců a bicích v různých kombinacích.
EN
Trombone concerto is my graduating work on Prague Conservatory. The purpose of the composition lie in the different kinds of colours an combinations that can be created by soloist, strings and percussion.
Za zpracování videa děkuji Jakubovi Miřejovskému - http://www.removies.cz/
For creating the video, my thanks belongs to Jakub Mirejovsky - http://www.removies.cz/
Proměny II chorálu Hospodine, pomiluj ny pro klavír a orchestr, Op.58
-
Metamorphosis II for piano and orchestra on the theme of "Hospodine pomiluj ny", Op.58
00:00 1
02:08 2
05:03 3
09:00 4
10:36 5
13:30 6
František Maxián (klavír/piano), Česká filharmonie / Czech Philharmonic Orchestra, Václav Neumann
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
Poslední Kabeláčovo dopsané dílo - červenec 1979 - je také jeho jedno z nejasketičtějších co do zpracování materiálu. Autor s různými prvky této české nejstarší duchovní písně zachází až minimalisticky, celkový dojem místy působí rituálně.
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the Czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
Metamorphosis is the last opus by Kabeláč - wrote just few weeks before his death - and also one of his most strict and very austure pieces. Kabeláč use the theme of the oldest czech spiritual song in a minimalistic way, so the piece has even ritualistic mood.
Euphemias mysterion (Mysterium ticha) pro soprán a komorní orchestr, Op.50
Irena Torbus-Mierzwiakowa (soprán/soprano), Sonatori di Praga, Eduard Fischer
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
Podnět ke kompozici Eufemias mysterion vzešel od polského dirigenta Jana Krenze, který zakládal komorní orchestr v Katovicích. Kabeláč měl v představě komorní kantátu, kde byl vůdčí myšlenkou svár mezi chaosem a blahodárným ztišením, posvátného ticha. Text vytvořil sám, jeho přeložení do antické řečtiny poskytl profesor UK Ladislav Varcl.
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the Czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
Eufemias Mysterion was commisioned by polish conductor Jan Krenz, who was a founder of chamber orchestra of Katowice. Text about contention of chaos and salutary silence Kabeláč wrote himself. Profesor of Charles University Ladislav Varcl translated the text into Ancient Greek.
Osm invencí pro bicí nástroje
00:00 Corale
03:12 Giubiloso
05:34 Recitativo
08:33 Scherzo
10:39 Lamentoso
15:54 Danza
17:16 Aria
20:39 Diabolico
Pražský soubor bicích nástrojů / Prague Percussion Instruments Ensemble - Václav Vlasák, Miloš Kozelka, Václav Mazáček, Odlřich Šatava, Václav Voják, Daniel Mikolášek, Jiří Svoboda
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
Invence tvoří cyklus zosmi částí, které postupují za sebou podle principu kontrastu. V celé skladbě je průběžně využito plného obsazení všech šesti hráčů souboru.
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the Czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
The Inventions form a cycle of eight parts proceeding after each other according to the principle of contrast. The full engagement of the six ensemble players is used in the course of the whole compostiton.
Symfonie č.8 pro soprán, smíšený sbor, bicí a varhany, Op.54 "Antifony"
-
Symphony No. 8 for soprano, mixed choir, percussion and organ, Op.54 "Antiphons"
00:00 1
04:56 a
05:39 2
10:29 b
11:09 3
17:25 c
18:05 4
25:36 d
26:17 5
Jana Jonášová (soprán/soprano), Václav Rabas (varhany/organ), Pražský soubor bicích nástrojů / Prague Percussion Instruments Ensemble, Pražský filharmonický soubor / Prague Philharmonic Choir (Lubomír Mátl)
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
Symfonie č. 8 je výjimečné dílo moderní vážné hudby 20. století jak po stránce formální, tak kompoziční a zvukové. Ve všech těchto atributech se odráží autorův kontemplativní koncept skladby. Má devět částí – pět vět a čtyři intermezza – jejichž struktura je určena přísným řádem jak v proporcionalitě, tak v symetrii. Strukturální a výrazovou osou díla je třetí, nejdelší věta symfonie. Intermezza spojují jednotlivé věty v jeden celek, ačkoli působí jako jejich konfrontace. Skladba je napsána pro soubor bicích nástrojů (6 hudebníků), varhany, koloraturní soprán a dva smíšené sbory. Zpívaný text je převzat z bible, konkrétně ze Starého Zákona. Kabeláč zvolil citace a fráze, jejichž účinek spočívá v jejich magickém a symbolickém smyslu: Mene, tekel, ufarsin (Sečetl, zvážil, rozdělil / proslulý Hospodinův, neviditelnou rukou napsaný vzkaz babylónskému králi Nabuchonodozorovi , kterým hodnotí jeho činy a odsuzuje jej) – Amen – Hosanna – Hallelujah. Hudební řeč symfonie je modální a vyrůstá z vlastního skladatelova neobvyklého tónorodého principu. Vrchol 3. věty obsahuje citaci gregoriánského zpěvu „Dies irae“ (Dny hněvu). Hudební výraz skladby užívá takových prvků, jako jsou výkřiky, rytmické pokřiky, monotónní a exaltované vzývání či zaříkávání (wikipedia).
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the Czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
For this work Kabeláč selected quotations and formulas of a magical and symbolic meaning: Mene, tekel, upharsin – Amen – Hosanna – Hallelujah. The musical language of the Symphony is modal, growing from one of Kabeláč's extraordinary artificial tone-creative principles. The climax of the 3rd movement even suggest a quotation of the Gregorian "Dies irae". The musical expression makes use of elements of exclamation, rhythmic shouts, monotonous and exalted invocations. The basic idea of the work is namely an emphatic warning against the danger of a decline of all positive values of humanity (the historical situation at the time of the origin of the work should be recalled). The suggestive pictures of destruction and suffering alternate at first with apathy. Only later does a beam of hope emerge from the destructive storm and the end of the work suggests the grasping of the hope. It is in fact a positive end, though marred by redeeming suffering.
Hamletovská improvizace pro velký orchestr, Op. 46
Czech Philharmonic Orchestra, Karel Ančerl
-
Česká filharmonie, Karel Ančerl
CZ
Miloslav Kabeláč (1908-1979) patří mezi špičkové české skladatele druhé půle dvacátého století. Velkolepý symfonik a jeden z pionýrů české elektroakustické kompozice v jedné osobě studoval na Pražské konzervatoři kompozici (K. B. Jirák), dirigování (Pavel Dědeček) a klavír (Vilém Kurz). Ve třicátých letech pracoval jako režisér v Českém rozhlase. Jeho dlouholetým kolegou byl Klement Slavický. V pozdějších letech také působil pedagogicky na Pražské konzervatoři. O Kabeláčovi se často dočítáme, že byl velmi mravním až asketickým člověkem. Fakt, že byl v nepřízni jak nacistického, tak komunistického režimu svědčí ve prospěch těchto tvrzení.
Kabeláč komponoval a věnoval Hamletovské improvizace nastávajícímu výročí narození Williama Shakespeara v jubilejním roce 1964. Sám k ní poznamenává: „Nechtěl jsem napsat nějaký pendant k Shakespearovu hamletu. Rozhodně ne symfonickou báseň, tedy žádnou programní hudbu. Co mne tedy přitahovalo k dramatu Hamlet? Jen a jen Hamlet sám o sobě, Hamlet pro mne jako typ neskutečným fiktivní, stvořený pouze v představě básníka, a přece typ obsahující všechny hlubiny mravní problematiky člověka, lidí, lidstva…“ (Jaromír Havlík).
EN
Miloslav Kabeláč (1908-1979) was one of the first class composers of czech origin in the second half of 20th century. He composed eight majestatic symphonies. At the same time Kabeláč was pioneer of the czech electroacustic music. After studies on Prague conservatory, he started his career as sound director in Czech Radio. Later on, he became teacher on Prague conservatory. During WW2 as same as during Communist party leadership was Kabelac –higly moral and independent person - considered infamous by the regime and have troubles to take performances.
The Mystery of time with the subtitle „Passacaglia for Large orchestra“ is a typical work of the composer which exemplifies the basic aspects of Kabeláč’s human and artistic character. The subject of the work is highly generalized: it is a philosophical contemplation about the enigmatic nature of time, one of the basic forms of existence and a key philosophical category which is particularly significant to music. Kabeláč had a special liking for this common and abstract theme and chose it often, which was one of the reasons why he became stigmatized by the totalitarian regime as a composer who ignored socialist ideas (Jaromír Havlík).
Smyčcový kvartet č. 1
00:00 Andnate quasi adagio. Allegro
07:42 Andante triste
14:07 Quasi scherzo. Allegro vivace
17:30 Adagio rubato. Allegro
Antonín Novák, Vojtěch Jouza (housle), Karel Řehák (viola), Jan Štros (cello)
CZ
Jaroslav Ježek (1906-1942) byl český hudební skladatel, známý hlavně ve spojitosi s Osvobozeným divadlem. Krom taneční a jazzové hudby, která z něj učinila „českého Gershwina“, se celý život zabýval artificiální hudbou. Na svém kontě má klavírní i houslový koncert, smyčcový kvartet, houslovou či klavírní sonátu. Jaroslav Ježek zemřel v americkém exilu ve stejném věku jako Mozart. Bylo mu 35 let.
Vášnivě dramatickým vypětím a silnou emocionalitou, na jejímž pozadí jsou patrné hluboce subjektivní zážitky, vytváří Smyčcový kvartet zvláštní pendant k Janáčkovým Listům důvěrným. Hudba, naplněná explozivním dynamismem, hojně využívá toccatových stylizací a figur, které jsou pro Ježka typické. Kvartet je vybudován na klasickém schématu rozlehlé sonátové formy beethovenského typu. Disonantní diatonika je v celé skladbě východiskem Ježkova harmonického myšlení [Josef Bek].
EN
Jaroslav Ježek (1906-1942) was czech composer, well-known mainly along with Jiří Voskovec and Jan Werich, who ran in 20th and 30th so called „Osvobozené divadlo“ (Libertated Theatre). Ježek wrotes songs, jazz and dance music for their playes. However, he was also focused on contemporary classical music. In his ouevre, we can find Piano and Violin concerto, String quartet, Violin sonata or Piano sonata. Jaroslav Ježek died in american exil in very same age as Mozart. He was 35.
With its passionately dramatic tension and its strong emotions clearly brought about by strong personal experiences, String quartet forms a counterpart to Janáček’s String quartet No. 2 „Intimate letters“.This is music full of explosive dynamism that makes rich use of toccata-style figuration, a typical feature in the music of Ježek [Josef Bek].
Anna Paulová (klarinet), Anežka Suchánková (klavír)
00:13 Prologue
01:43 Monika
03:04 Elizabeth
CZ
Krátká skladba pro klarinet a klavír je věnována dívce, které svým způsobem patří obě jména, která vidíte v názvu vět. Jméno Monika jsem se snažil pojmout graficky v notách, Elizabeth pomocí Morseovy abecedy.
EN
Short composition for clarinet and piano is dedicated to a young lady, who has in a sort of way both names you see in the titles of movements. "Monica" is designed as a graphic notation, visible just in the score, "Elizabeth" is projected into Morse alphabet.


