Národní filmový archiv
Květnová revoluce v Praze 1945
updated
Československo 1962
režie: Elmar Kloss
For many years, Jaroslav Papoušek was seen as the last of the Forman school trio. He did not debut as a director until several years after Miloš Forman and Ivan Passer. Papoušek’s distinctive talent was confirmed in his family study, Ecce Homo Homolka (1969), completed after Forman and Passer had emigrated. In portraying the typical Prague family, Papoušek proved himself to be a comparably capable representative of the Czech realist school. The Homolkas leave the city for their Sunday trip to the countryside, where they find none of the things they base their existence on, i.e. neither peace nor comfort. Their vision of an idyllic end to the week is gradually eroded by shock waves of shouting, injustice and self-pity due to their inability to care for anyone other than themselves. A biting study of petty bourgeois pillars of contented urbanity, it relies for the most part on authentic dialogue, much of it popularised over the years. The film premiered in March 1970 and was one of the last echoes of Czechoslovak New Wave.
Director → Jaroslav Papoušek / Screenplay → Jaroslav Papoušek / Photography → Jozef Ort-Šnep / Set designer → Karel Černý / Editing → Jiřina Lukešová / Cast → Josef Šebánek, Marie Motlová, František Husák, Helena Růžičková, Petr Forman, Matěj Forman
Czechoslovakia 1969 / 83 min. / Comedy
nfa.cz
Jaroslav Papoušek byl řadu let vnímám jako ten poslední z formanovské trojice. Coby režisér ostatně debutoval až několik let po Miloši Formanovi a Ivanu Passerovi. Stvrzením Papouškova osobitého talentu se stal živočichopis Ecce homo Homolka (1969), dokončený po Formanově a Passerově emigraci do zahraničí. Homolkovi se z hlavního města vydávají na nedělní výlet do přírody, kde ovšem nenacházejí nic z toho, na čem zakládají svou existenci, tedy ani klid, ani komfort. Vidinu idylického završení týdne kvůli jejich neschopnosti starat se o někoho jiného než o sebe postupně rozemílají nárazové vlny křiku, křivd a sebelítosti. Kousavá studie maloměšťáckých pilířů spokojeného pozemšťanství se opírá zejména o autentické dialogy, z nichž mnohé v běhu let zlidověly. Film premiérově uvedený v březnu 1970 se tak stal jedním z posledních dozvuků československé nové vlny.
Československo 1969 / 83 min. / komedie
režie → Jaroslav Papoušek / scénář → Jaroslav Papoušek / kamera → Jozef Ort-Šnep / architekt → Karel Černý / střih → Jiřina Lukešová / hrají → Josef Šebánek, Marie Motlová, František Husák, Helena Růžičková, Petr Forman, Matěj Forman a další
nfa.cz
Battle fot the Marianas • USA 1944 • United Films
režie: Gordon Hollingshead
dabing: Karel Mázel
Memphis Belle: A Story of a Flying Fortress • USA 1944 • United Films
pásmo Ze země pruhů a hvězd, kino Alfa, 6/1946
režie: William Wyler
dabing: Jiří Voskovec, Otto Rádl, Karel Mázel, Adolf Hoffmeister
With the Marines at Tarawa • USA 1944 • United Films
režie: Richard Brooks, Louis Hayward
dabing: Jiří Voskovec
Attack! Battle of New Britain • USA 1944 • United Films
dabing: Jiří Voskovec, Jan Werich
Report from the Aleutians • USA 1943 • United Films
pásmo Amerika hovoří obrazem / USA hovoří obrazem, kino Blaník, 7/1946
režie: John Huston
Wings of the Future • USA 1942 • United Films
dabing: Karel Mázel
pásmo Bojující Amerika, kino Koruna, 7/1946
Combat Report • USA 1942 • United Films
dabing: Jiří Voskovec
Published in Iluminace 37, no. 1 (2025):
https://iluminace.cz/artkey/ilu-202501-0007_move-on-down-precarity-in-contemporary-hungarian-cinema.php
This video essay engages with the topic of precarity in feature films produced in Hungary around and after the regime change of 1989, which launched tectonic social transformations leading to widespread instability. The essay confronts precarity as downward intragenerational mobility from an economic and social perspective from the final years of state socialism until the present. As an audiovisual product, the video documents the author’s efforts to move beyond the disembodied voice of academic texts and experiment with accent as a marker of social entanglement.
Published in Movie: A Journal of Film Criticism:
warwick.ac.uk/fac/arts/scapvc/film/movie
This videographic essay builds on the book Towards a Film Theory from Below and explores how we can approach early cinema and archival film both theoretically and videographically. It examines how nitrate film materials from the beginnings of cinema — with all their weird shapes, textures, and visual quirks — survive and circulate in the digital age.
We trace these materials across the online landscape, where they appear in forms ranging from compressed video files to 4K scans and AI-enhanced versions. At the same time, we engage with them in the physical world through experiments with printed film frames and investigate their tactile and material qualities.
Focusing on three films, twenty-six frames, and a single GIF, the audiovisual essay proposes a new vision of archival film. Rather than treating archival fragments such as Kříženecký’s films as mere ruins of the past, we argue they are always-already open to speculative, yet materially grounded, reimagination.
Jindřich Polák’s filmography mainly comprises films of various genre, whether it be the adventure Death in the Saddle, the sci-fi Ikaria XB 1, the crime drama Death of Hitchhikers or the war drama Riders in the Sky. Nevertheless, he does not usually resort to straightforwardly fulfilling genre conventions. In particular, Riders in the Sky tells the story of the heroism of RAF pilots in an unusually unspectacular way, without the pathos of propagandistic Czech films from the period of the Second World War. This adaptation of Filip Janský’s strongly autobiographical novel of the same name also avoids other clichés of war stories with their idealised heroes. At its core, the very intimate film depicts the fate of the international crew of a Wellington bomber, who selflessly fight the German Nazis. For the trio of Czechoslovakians, two Englishmen and one Canadian, raids on enemy territory are a daily routine. They make no claim to glory or medals. But in risky manoeuvres, they are often inches away from death. What adds to the credibility of the aerial scenes is the interspersing of archive footage. In order to incorporate these into the film in an unobtrusive manner, cinematographer Jan Němeček chose not a widescreen but rather an academic black-and-white format. Polák himself saw his understated drama as a partial repayment of a debt to the people whom the communist regime tried to make traitors to the nation.
Director → Jindřich Polák / Screenplay → Filip Jánský, Zdeněk Mahler, Jindřich Polák / Photography → Jan Němeček / Set designer → Karel Černý / Editing → Josef Dobřichovský / Cast → Jiří Bednář, Jiří Hrzán, Svatopluk Matyáš, Jana Nováková a další
Czechoslovakia 1968 / 95 min. / War Movie
nfa.cz
Filmografie Jindřicha Poláka zahrnuje převážně žánrové snímky, ať jde o dobrodružnou Smrt v sedle, sci-fi Ikarie XB 1, krimi Smrt stopařek nebo válečné drama Nebeští jezdci. Obvykle se ale neuchyloval k přímočarému naplňování žánrových konvencí. Konkrétně Nebeští jezdci vyprávějí o hrdinství pilotů RAF nezvykle neokázale, bez patosu propagandistických českých filmů z období druhé světové války. Adaptace stejnojmenného, silně autobiografického románu Filipa Jánského se vyhýbá také dalším klišé válečných příběhů s plakátovými hrdiny. V jádru velmi komorní film líčí osudy mezinárodní posádky bombardovacího letounu Wellington, která obětavě bojuje s německými nacisty. Pro trojici Čechoslováků, dva Angličany a jednoho Kanaďana jsou nálety na nepřátelské území každodenní rutinou. Nedělají si nárok na slávu a medaile. Při riskantních manévrech je ale od smrti často dělí jen centimetry. K věrohodnosti leteckých scén přispívá jejich prokládání archivními záběry. Aby je mohl nenásilně včlenit do filmu, zvolil kameraman Jan Němeček nikoliv širokoúhlý, ale akademický černobílý formát. Sám Polák vnímal své civilní drama jako částečné splacení dluhu lidem, z nichž se komunistický režim snažil udělat zrádce národa.
Československo 1968 / 95 min. / válečný
Digitalizace filmu byla financována z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery.
nfa.cz
tvůrčí skupina PZK: R. M. Procházka, Čeněk Zahradníček, František Krystlík
hrají: R. M. Procházka, Čeněk Zahradníček, František Krystlík
7,5 min.
Napětí karetní partie zprostředkované pestrou variací uhlů pohledu kamery, různou velikostí záběrů a způsobem svícení hlavní scény se třemi vášnivými hráči u jednoho stolu.
Součást edice „,Amatéři, ozvete se!ʻ K historii pražského Pathé klubu a filmu šířky 9,5 mm“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/amateri-ozvete-se-k-historii-prazskeho-pathe-klubu-a-filmu-sirky-95-mm
tvůrčí skupina TIBUPO: František Tichý, Vladislav Burda, Karel Pop
7,5 min.
Zdařilý pokus o zprostředkování rušné atmosféry pardubického závodiště, který se nesoustředí pouze na koně a jezdce na dostihové dráze, ale všímá si i dění v jeho zázemí.
Součást edice „,Amatéři, ozvete se!ʻ K historii pražského Pathé klubu a filmu šířky 9,5 mm“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/amateri-ozvete-se-k-historii-prazskeho-pathe-klubu-a-filmu-sirky-95-mm
režie, scénář: J. Maxa
kamera: Prokop Maxa
7,5 min.
Poeticky laděný střihový dokument zachycující postupnou proměnu řeky z pramínků tajících ledovců v prudký horský tok. Film získal 2. místo na Mezinárodní filmové soutěži v Paříži v roce 1933.
Součást edice „,Amatéři, ozvete se!ʻ K historii pražského Pathé klubu a filmu šířky 9,5 mm“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/amateri-ozvete-se-k-historii-prazskeho-pathe-klubu-a-filmu-sirky-95-mm
FILM BY VĚRA CHYTILOVÁ
BACK ON SCREENS Czechoslovakia 1980
Director → Věra Chytilová / Screenplay → Josef Šilhavý, Věra Chytilová / Photography → Ivan Šlapeta / Set designer → Bohumil Pokorný / Editing → Jiří Brožek / Cast → Boleslav Polívka, Dagmar Bláhová, Jana Synková, Zdeněk Svěrák, Václav Švorc and others
The donors of the restoration project were Mrs. Milada Kučerová and Mr. Eduard Kučera.
www.nfa.cz
Following an enforced seven-year hiatus and a period at Kratký film, Věra Chytilová was able to return to Barrandov at the end of the 1970s. She made two bitterly funny morality tales, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště / Panelstory or Birth of a Community (1979) and Kalamita / Calamity (1980) at almost the same time. Kalamita focuses on a young university graduate, Honza (Boleslav Polívka), who starts working for the railway. He is not yet accustomed to the rules of his new environment, and his unpreparedness highlights the conformism and stereotypes around him. In the process, he reveals the lack of capable leadership, and so the dysfunctionality of the whole system. The culmination of the hero’s initiation is his first train journey as the driver, during which the tracks are hit by an avalanche.
A higher power intervenes in petty personal conflicts, forcing the complacent citizens to abandon their safe positions. A higher power also intervened during the filming of Kalamita, which took place under the watchful eye of the censors in five stages during the winter of 1978 and 1979. The flu epidemic and problems with the weather meant that filming had to come to a complete halt. Chytilová used the resulting free time to make Panelstory. Only afterwards did she return to Kalamita. While this biting parable on the moral apathy of Czechoslovak society was approved and released in cinemas after a number of edits were made, there was no advertising campaign for it. Audience interest was nevertheless so great that it led to screenings being prohibited in Prague.
Po vynucené sedmileté pauze a angažmá v Krátkém filmu se Věra Chytilová mohla na konci 70. let vrátit na Barrandov. Prakticky souběžně natočila dvě hořce úsměvné morality, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) a Kalamitu (1980). Kalamita se zaměřuje na mladého vysokoškolského absolventa Honzu (Boleslav Polívka), který začíná pracovat u železnice. Zatím není sžitý s pravidly nového prostředí a svou nepřipraveností dává vyniknout okolnímu konformismu a stereotypům. Při tom odhaluje neexistenci schopného vedení, potažmo nefunkčnost celého systému. Završením hrdinovy iniciace se stává jeho první jízda vlakem v roli strojvedoucího, při které koleje zasype lavina. Do drobných osobních konfliktů zasahuje vyšší moc, která zpohodlnělé občany nutí opustit bezpečné pozice. Vyšší síly zasahovaly i do natáčení Kalamity, které probíhalo pod dohledem cenzury v pěti etapách během zimy 1978 a 1979. Kvůli chřipkové epidemii a problémům s počasím muselo být ovšem filmování úplně zastaveno. Volný čas využila Chytilová k realizaci Panelstory. Teprve pak se vrátila ke Kalamitě. Kousavé podobenství o morální apatii československé společnosti sice bylo po několika nařízených úpravách schváleno a uvedeno do kin, ale bez reklamní kampaně. Divácký zájem byl přesto tak velký, že došlo k zákazu promítání v Praze.
Československo 1980 / 96 min. / komedie
Digitalizace filmu byla financována z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery.
nfa.cz
Snímek Údolí včel nepřestává fascinovat ani v roce, kdy by jeho režisér František Vláčil oslavil 100 let a v němž odešel představitel jedné z hlavních rolí Jan Kačer. Vždyť z filmu vychází stejnojmenný román jeho scenáristy Vladimíra Körnera i divadelní inscenace.
Kromě narativu nebo hudební složky může Údolí včel fascinovat také svou vizuální (a symbolickou) stránkou. Jak o jednotlivých záběrech přemýšlel režisér ovlivněný studiem na výtvarné škole a pracovními zkušenostmi z brněnského ateliéru kresleného a loutkového filmu? Jak byly tyto záběry původně koncipovány a jak se dál vyvíjely? Esej umožňuje prostřednictvím komparace Vláčilových náčrtků vybraných částí mizanscény s její výslednou podobou do tohoto fascinujícího procesu nahlédnout.
Audiovizuální esej je poctou výše zmíněným tvůrcům a jejich pozoruhodné, intelektuálně náročné práci.
Published in Iluminace 36, no. 2 (2024)
Special issue: Configuring Computer Labor in Film and Audiovisual Media
https://iluminace.cz/en/artkey/ilu-202402-0007_ordinatrices-about-the-negative-spaces-of-early-computing.php
Abstract
The history of computing is notoriously incomplete when it comes to the women who have shaped it as engineers, scientists, and theorists. This video essay hypothesizes that this invisibility originated well before that, in the age of computing as manual labor, a profession once known as secretarial work. Two images support this view. The opening shot of Billy Wilder’s The Apartment, showing a colossal New York building full of rows of busy secretaries as far as the eye can see, might seem like a computer tower to the 21st-century eye that has since contemplated the humanoid programs that populate the mainframes of Tron. In the same city and diegetic period (although the series was not created until almost half a century after Wilder’s film), Mad Men is also partly set in one of those open spaces where dozens of secretaries operate. Typing on their keyboards, formatting notes, receiving and transferring phone calls, carrying messages, updating diaries, and consulting rolodexes, they perform a myriad of tasks that have eventually evolved into the work contemporary employees do alone at their computers. In the seventh and final season, an IBM 360 computer enters the office, terrifying the creatives and secretaries alike. Yet it is these women who have the most to fear from this machine employment-wise. In French, ordinatrice (computress) could have been the name of the ordinateur (computer, with a masculine suffix). This video essay sets out to demonstrate the existence of ordinatrices in the plural, in the interval between the post-war years and the computer age.
Published in Iluminace 36, no. 2 (2024)
Special issue: Configuring Computer Labor in Film and Audiovisual Media
https://iluminace.cz/en/artkey/ilu-202402-0004_techniques-and-technologies-to-compensate-for-powerlessness.php
Abstract
The video essay Techniques and Technologies to Compensate for Powerlessness is an artistic research output that exemplifies Matěj Pavlík’s approach to historiography, developed through individual projects and interdisciplinary collaborations. Pavlík’s work often focuses on a reflexive approach to fiction, speculation, or myth-making. In this essay, the artist examines the role of borderline science technologies invented in late socialist Czechoslovakia. These technologies (e.g., telesthesia, healing, and locating geopathogenic zones) were linked to research in borderline scientific fields like psychotronics and psychoenergetics. The artist critically analyzes these technologies, highlighting their socio-political and economic contexts. Pavlík suggests that these technologies were responses to the specific crises of high modernity, compensating for feelings of alienation or powerlessness. How can we grasp these techniques and technologies in the present? He hypothesizes that the emergence and proliferation of these borderline scientific practices, particularly healing, in late socialist Czechoslovakia might reflect the era’s disillusionment and the failure of Marxist ideals of emancipation. The attempt to treat individuals and the public space at the hands of the late socialist healer may thus have been a way to individualize social risks and harms. Throughout the video essay, Pavlík argues that the institutionalization of these „wondrous“ techniques and technologies was an attempt to inhabit and adapt to the so-called pharmakon of late modernity: the poison and cure called the Scientific and Technological Revolution.
Published in Iluminace 36, no. 2 (2024)
Special issue: Configuring Computer Labor in Film and Audiovisual Media
https://iluminace.cz/en/artkey/ilu-202402-0005_the-allure-and-threat-of-the-cine-computer-a-supercut-of-onscreen-computers-in-speculative-screen-fiction.php
Abstract
This video essay explores the enticement and anxiety of onscreen computers across a range of films and television programmes. The onscreen computer is a frequent prop of dystopian fiction within the sci-fi genre, often presented as an allure that promises increased power or knowledge balanced by the anxiety of technophobic otherness. From the late 1950s onwards, cinema and television, particularly sci-fi and speculative fiction, have used computers as a form of adversary, which eventually turns on their human operators. The video essay portrays the evolvement of computing in regard to apparatus and embodiment through user interfaces, software, and hardware, as humans move closer to the machine. Taking the form of a supercut and using the comparative and simultaneous mode of perception enabled by the split-screen technique, the work considers the human-machine relationship through a range of computer-centred films, which include Stanley Kubrick’s 2001: A Space Odyssey (1968), Ridley Scott’s Blade Runner (1982), Steven Spielberg’s Minority Report (2002), and Spike Jonze’s Her (2013) along with contemporary television programming in the form of Sam Esmail’s Mr. Robot (2015–2019) and Dan Erickson’s Severance (2022–present). As a result, the video essay showcases that the representation and development of these technological interfaces have undergone change while the allure-threat dynamic between humans and computers has remained relatively stable.
Published in Iluminace 36, no. 2 (2024)
Special issue: Configuring Computer Labor in Film and Audiovisual Media
https://iluminace.cz/en/artkey/ilu-202402-0002_envisioning-the-interface.php
Alternative link to the video:
criticalcommons.org/view?m=it2cP9eh2
Abstract
Envisioning the Interface presents an interpretive chronology of Hollywood’s imaginings of computer interfaces from the 1950s to the present. Although not rigidly chronological, this video essay observes a historical evolution from early visions of gestural interfaces when computers were linked with superhuman or extra-terrestrial intelligence, to the mundane, physical and punch-card based interfaces of the mainframe era, followed by a wave of strangely recalcitrant voice and anthropomorphic interfaces that emerged in the PC era. Drawing on the concept of cinema as a source of “diegetic prototypes” for the technology industries, this trajectory maps a profound transformation of the relationship between humans and computers as people became increasingly knowledgeable about — and dependent on — computation in daily life. The chronology comes full circle with a return to gestural and embodied interfaces and holographic displays since the 2010s. However, unlike their imaginary, post-war counterparts, Hollywood’s second wave of gestural interfaces is closely tied to real-world technology development and product placement. Without suggesting a deterministic relationship between the cinematic imaginary and real-world technology design, Envisioning the Interface invites a more critical vision of computer interfaces — both on screen and in relation to consumer culture. The video tracks multiple historical trajectories in order to highlight the shifting relationship between interfaces in Hollywood and their counterparts in the real world, illuminating the limits and presuppositions of naturalized visions for our engagement with computational technologies.
https://iluminace.cz/en/artkey/ilu-202402-0009_configuring-computer-labor-in-film-and-audiovisual-media-an-introduction-to-a-special-issue.php
The implementation of computers into audiovisual culture has been articulated across multiple levels, including the transformations, potentials, and technological advancements related to production, distribution, exhibition, consumption, and archiving. These shifts prompt a series of critical inquiries: What are the theoretical implications of considering digital cinema as a distinct form from traditional analog cinema, particularly concerning the concepts of indexicality and realism? Moreover, how do algorithms and recommendation systems shape audience access to films, and how do they impact the diversity of content available to viewers? To put it simply, what is digital cinema? In short, computer technology has had an incredible impact on the development of audiovisual media. The central perspective has emphasized the advancement of audiovisual representation, content availability, and other applications for the film and video game industries.
However, what if we turned our perspective around and, instead of asking what impact the computer has had on moving images, we wondered what computer iconography looks like in and through audiovisual media? This is precisely the question that the special issue of Iluminace aims to articulate, delving into the intricate, captivating, and often contradictory visions and configurations of computer labor as depicted in and constructed through film and audiovisual media.
Režie: Emil Artur Longen, Antonín Pech
Jeden ze série situačních žertů o pražském mládenci Rudim (Emil Artur Longen).
Máte doma filmové pásy, které neumíte přehrát a zajímá vás co na nich je? Nebo se jich jednoduše chcete zbavit?
Od sobotního odpoledne můžete přinést své rodinné filmy na filmových formátech 8 mm, 9,5 mm a 16 mm do kina Národního filmového archivu Ponrepo. Kurátoři z NFA vám pomohou tyto záznamy identifikovat a některé z materiálů zájemcům i promítnou v kině. Následně filmy zdigitalizujeme a své záznamy dostanete v digitální podobě pro vaši rodinu. Filmy budou bezpečně uloženy do depozitáře rodinných filmů Národního filmového archivu a vy tak pomůžete zachování filmového obrazu doby pro budoucnost filmového dědictví.
Více informací na:
bit.ly/3zxFulj
Pavel Malina – škodolibý, agresivní rebel. Společně se Štěpkou, jeho ženou, pozorujeme jeho postupný fyzický i psychický rozklad, způsobený zhoubnou „nemocí lásky“. Příběh o nenaplněných touhách, ženské síle a společenském nátlaku vytvořil Juraj Herz, s brilantním hereckým duem Ivy Janžurové a Petra Čepka. Esej se soustředí na Pavlovu nemoc a konfrontuje ji s obrazem ženy počátku 20. století.
Na počátku normalizace oslovil Juraje Herze dramaturg Vladimír Bor, vedoucí jedné z barrandovských tvůrčích skupin. Nabídnul mu k adaptaci povídku ruského novoromantika Alexandra Štěpanoviče Grina Jessie a Morgiana. Režiséra látka zprvu neoslovila, ale uvědomoval si, že díky Borově záštitě bude mít při realizaci poměrně velkou volnost. Goticko-hororový příběh dvou sester, jejichž vztah rozežere chamtivost, chtíč a černá magie proto pojmul coby stylistické cvičení. Obě hlavní role, éterickou Kláru i žárlivou Viktorii, hraje Iva Janžurová. Povahu každé ze sester vystihují vedle mizanscény protkané symboly také kostýmy Ireny Greifové. Primárně je ale jejich odlišnost patrná z odstíněného hereckého projevu Janžurové. Ke svíravé atmosféře temně pohádkového filmu přispívá sugestivní orchestrální hudba Luboše Fišera a expresionistická kamera Jaroslava Kučery, který založil vizuální dynamiku obrazu na kontrastu černé a bílé, čímž podtrhnul ústřední motiv duality. Na svou dobu příliš odvážný film byl na Barrandově řazen k uměleckým nezdarům. Postupně se ale Morgiana stala kultovním dílem, k němuž odkazují i zahraniční tvůrci jako Peter Strickland.
režie → Juraj Herz / scénář → Vladimír Bor, Juraj Herz / kamera → Jaroslav Kučera / architekt → Zbyněk Hloch / střih → Jaromír Janáček / hrají → Iva Janžurová, Josef Abrhám, Nina Divíšková, Petr Čepek, Josef Somr a další
Digitalizace filmu byla financována z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery.
nfa.cz
This ballad-like take from the Beskid Mountains was directed by František Vláčil, based on an idea and script by Jiří Křižan, who returned to the “Eastern”, or “Wallachian Western” genre in the film Je třeba zabít Sekala (Sekal Has to Die). Zdeněk Liška’s music amplifies the slowly tightening plot loops and suffocating atmosphere. Amongst other awards, the film won the Crystal Globe at the 21st IFF in Karlovy Vary in 1978.
It’s been two years since the Second World War ended. But the Czechoslovak border area is still not safe, as farmer Ondřej Baran (Juraj Kukura), who farms a remote homestead with his wife Tereza (Marta Vančurová) and two children, will find out. A band of vandals want to shoot their way through their land to get to Austria, and they choose Baran’s farmhouse as a hideout. The family and the local doctor are taken hostage by five men with murderous intentions, and the stoic protagonist must come up with a way of protecting his loved ones.
Czechoslovakia 1977
Director: František Vláčil → Screenplay: Jiří Křižan → Photography: Ivan Šlapeta → Set designer: Oldřich Okáč → Editing: Miroslav Hájek → Cast: Juraj Kukura, Marta Vančurová, Gustáv Valach
The digital restoration of this film was made possible by a donation from Mrs. Milada Kučerová and Mr. Eduard Kučera.
Trailer © Jakub Jirka
nfa.cz
Baladický příběh z Beskyd natočil režisér František Vláčil podle námětu a scénáře Jiřího Křižana. Dramaturgií pomalu utahované smyčky a dusivou atmosféru umocňuje hudba Zdeňka Lišky. Snímek získal kromě jiných ocenění také Křišťálový glóbus na XXI. MFF v Karlových Varech v roce 1978.
Jsou tomu již dva roky, co skončila druhá světová válka. Československé pohraničí ale stále není bezpečné. Přesvědčí se o tom i sedlák Ondřej Baran (Juraj Kukura) který se svou ženou Terezou (Marta Vančurová) a dvěma dětmi hospodaří na odlehlém statku. Tlupa záškodníků si chce jejich krajem prostřílet cestu do Rakouska a Baranovo stavení si vyberou jako své útočiště. Rodina se spolu s místním lékařem stává rukojmími pěti mužů s vražednými úmysly a stoický protagonista musí vymyslet způsob, jak ochránit své nejbližší.
Československo 1977 / 104 min. / drama, thriller / DCP & Blu-Ray / přístupný
režie → František Vláčil / scénář → Jiří Křižan / kamera → Ivan Šlapeta / architekt → Oldřich Okáč / střih → Miroslav Hájek / hrají → Juraj Kukura, Marta Vančurová, Gustáv Valach a další
Digitální restaurování filmu bylo financováno z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery.
Trailer © Jakub Jirka
nfa.cz
Všichni ji znají a všichni si o ní něco myslí. Hvězdný obraz Dagmar Patrasové se proto stává přehlceným a významově roztříštěným. Je vůbec možné se v této mozaice zorientovat? A co nám o Dádině obrazu říkají střípky uchovávané v kolektivní paměti?
Za pomocí anketních a deformativních postupů audiovizuální esej zkoumá, jak je hvězdný obraz Dády Patrasové tradičně chápán a co se stane, když se tyto jednoduché definice dostanou do střetu s hereččiným současným působením v bulvárních médiích, na sociálních sítích, ve fraškovitých televizních pořadech anebo v pornografických fanouškovských databázích. Esej se ovšem neuzavírá do pouhých teoretických definic, ale skrze zvukovou stopu do svého popředí staví autentické emocionální prožitky diváků, posluchačů a čtenářů. Jak působí hvězdný obraz Dády na vás?
Autor: Ivan Svoboda
Šot přináší vzpomínku na pobyt hudebního skladatele Bedřicha Smetany v obci Jabkenice nedaleko Mladé Boleslavi, kde prožil poslední léta života (1875–1884) a kde vznikla řada jeho nejvýznamnějších děl. Pohled na myslivnu v Jabkenicích, působiště zetě Bedřicha Smetany Josefa Schwarze, na pamětní desku a na pískovcový pomník skladatele od sochaře Františka Bílka. Součástí šotu jsou pohledy do interiéru Smetanova muzea a krajinné partie z okolí obce. Šot uzavírá pohled na hřbitov v Mladé Boleslavi, místo posledního odpočinku skladatelovy matky Barbory Smetanové.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje pietní akt k 60. výročí úmrtí Bedřicha Smetany 12. května 1944 na Vyšehradském hřbitově. Vedoucí kulturně politického oddělení úřadu říšského protektora Martin Paul Wolf pokládá ke Smetanovu hrobu věnec od státního sekretáře Karla Hermanna Franka. Předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí klade věnec od státního prezidenta Emila Háchy, následuje ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec s vlastním věncem a za pražského primátora Aloise Říhu pokládá věnec Otakar Kádner. Pohled na hrob Bedřicha Smetany s věnci.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje pietní akt u hrobu Bedřicha Smetany na Vyšehradském hřbitově 11. května 1944, pořádaný Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě v rámci oslav 60. výročí skladatelova úmrtí. Po fanfárách z opery Dalibor následuje projev generálního referenta Kuratoria Františka Teunera a položení věnce na hrob. Slavnost pokračuje sborovou písní Věno v podání Pěveckého sboru pražských učitelů pod vedením Metoda Doležila a končí nacistickým pozdravem.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Nezveřejněné záběry natočené týdeníkem Aktualita zachycují Muzeum Bedřicha Smetany na Novotného lávce v Praze v zimě roku 1944. Záběry obsahují pohled na exteriér Muzea, Smetanova bustu, portréty skladatelových rodičů, plakáty, partitury oper a další muzejní exponáty.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Nezveřejněné záběry zachycují Muzeum Bedřicha Smetany na Novotného lávce v Praze. Záběry obsahují bustu Bedřicha Smetany, jeho obrazy a portréty, brýle, notové partitury, úmrtní list a novinové výstřižky oznamující jeho úmrtí. Soubor Nové kvarteto hraje ukázku ze Smetanova díla.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje koncert k 120. výročí narozenin Bedřicha Smetany ve Smetanově síni Obecního domu. Koncertní sál je slavnostně vyzdobený skladatelovou bustou a věncem s letopočtem 1824. Koncert, věnovaný rané symfonické tvorbě Bedřicha Smetany, zahajuje Josef Bohuslav Foerster. Česká filharmonie pod vedením dirigenta Rafaela Kubelíka uvádí Smetanovu Slavnostní předehru D-dur (1848–1849). Na balkoně přihlíží předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí a ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje první koncert z cyklu představení pro dělníky, pořádaného Národní odborovou ústřednou zaměstnaneckou 12. října 1943 ve Smetanově síni Obecního domu. Česká filharmonie pod vedením Rafaela Kubelíka hraje závěr symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje akci Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě Umění mládeži v Národním divadle v Praze, kterou 25. září 1943 zahajuje premiéra nově nastudované opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Mezi diváky je přítomen ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec. Následuje několik ukázek z představení a pohled na dirigenta Václava Talicha při děkovačce.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot vznikl k příležitosti nového nastudování opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta v Národním divadle. Malíř Karel Svolinský si prohlíží vlastní návrhy kostýmů a scén. V malírně Národního divadla probíhá výroba kulis. Režisér Luděk Mandaus hovoří s dirigentem Václavem Talichem. Záběry operních pěvců Miluše Dvořákové, Josefa Vojty, Eduarda Hakena a Oldřicha Kováře. Před premiérou dne 25. 9. 1943 navštěvuje umělce ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec. Dirigent Václav Talich žehná představiteli Jeníka Josefu Vojtovi.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje události ke 4. výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1943 v Praze. Součástí slavnostního programu je uvedení cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany v Národním divadle v Praze pod vedením dirigenta Zdeňka Chalabaly. V lóži je přítomen zastupující říšský protektor Kurt Daluege, dále státní sekretář Karl Hermann Frank a ministři protektorátní vlády Adolf Hrubý a Richard Bienert.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje koncert Ondříčkova kvarteta 20. října 1942 ve Smetanově síni Obecního domu, který se konal k příležitosti oslav 50 let vzniku Českého kvarteta. Ve vzpomínkové pasáži jsou zmíněna jména zakladatelů a dalších spolupracovníků – Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal, Jiří Herold a další. Záběry koncertních programů. Detail bývalého člena kvarteta profesora Ladislava Zelenky. Ondříčkovo kvarteto ve složení Richard Zíka, Jaroslav Pekelský, Vincenc Zahradník a Bedřich Jaroš hraje 1. větu Smetanova smyčcového kvartetu č. 1 – Z mého života.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot obsahuje krátké filmové reportáže z českých měst, především z Plzně a z Prahy, kde se 1.a 2. května 1942 konají prvomájové oslavy. Součástí šotu je i uvedení opery Prodaná nevěsta v Národním divadle. Zachycena je árie Proč bychom se netěšili.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine
Šot zachycuje slavnostní uvedení opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta při příležitosti 3. výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1942 v Národním divadle v Praze. Představení se účastní státní prezident Emil Hácha a předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí. Orchestr diriguje Karel Nedbal.
Součást edice „Bedřich Smetana v protektorátním kině“ na Kontextech Filmového přehledu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/kontexty/bedrich-smetana-v-protektoratnim-kine


